Filipínská pohostinnost: Od rozhovoru až k ubytování

Cestování jako tzv. batůžkář a navíc bez konkrétního plánu je skvělé, protože tak člověk potká spoustu úžasných lidí. My například potkali báječnou rodinku v národním parku Hundred Islands na Filipínách.

Pohostinná obrovská rodinka

Sedli jsme si jen tak do parku, abychom plánovali další cestu a v tom se s námi okolo sedící začali dávat do řeči – odkud jsme, co tu děláme a spoustu dalších otázek. Všichni byli moc zvědaví a naslouchali. Zjistli jsme, že jde o jednu velkou rodinu (přes 20 lidí). Také začali fotit, nejdříve fotili nás, potom se chtěli fotit s námi a nakonec to dospělo k velkým skupinovým fotkám naprosto všech. No jo – Evropani, byli jsme pro ně opravdu velká atrakce. Přišli jsme si jako celebrity, posadili nás do čela, ptali se nás na spoustu otázek, a dokonce z toho několik členů mladší generace udělalo online stream.

Jeden asi 15letý kluk si mě hned chtěl přidat na Facebook, že si prý chce psát s cizincem a zlepšovat tak angličtinu. Maminka nám zase donesla plnou mísu výborného jídla. Filipínci jsou prostě úžasní! Tatínek mi později představil svou 19letou dceru, že prý je krásná (ano, opravdu byla), chytrá, vzdělaná, ale problém je, že stále nemá přítele… Že prý jestli nemám nějakého kamaráda, který by ji chtěl 😀

Tricykl tu má opravdu každý
Tricykl tu má opravdu každý

Ubytování

Postupem večera nám donesli další a další jídlo (měli jsme problém to sníst :D) a zeptali se, kde plánujeme spát? Když zjistili, že ve stanu, trochu se zhrozili (stanování na Filipínách není běžné) a nabídli nám přespání u nich doma. To bylo těžké odmítnout.

Nacpali jsme se tedy k nim do tricyklu a dojeli k nim domů. Ubytovali nás samotné v jednoduché místnosti s manželskou postelí a varovali nás, že nemáme zhasínat světla. Za tmy prý přiletí spousta komárů, ale za světla ne. No nechtělo se nám spát s rozsvíceným světlem, ale opravdu jsme záhy opět rozsvěceli, protože ty krvežíznivé potvory, to na Filipínách mají opravdu obráceně, než na co jsme zvyklí u komárů v ČR (zajímavé, v Česku to funguje přesně naopak).

Ráno nás tatínek ještě ochotně odvezl tricyklem do přístavu, kde nám začínala plavba po ostrovech. My tak můžeme vzpomínat na tuto milou rodinku, která nám ukázala, jak úžasní dokážou Filipínci být.

Zde si můžete přečíst článek o severních Filipínách:

Pomohl Ti článek? Nasdílej ho svým kamarádům! Třeba i jim pomůže 🙂

5.0 - 3 votes

1 komentář u „Filipínská pohostinnost: Od rozhovoru až k ubytování“

Napsat komentář