Tři měsíce jsme strávili na hranici národního parku Denali, ale mnohem lepší představu o tom, jaká Aljaška skutečně je, jsme si stačili udělat během četných rozhovorů s Kenem – Američanem, který se na Aljašku rozhodl před 7 lety přistěhovat s jeho přáteli. Věřte, že není nic lepšího než během poklidných večerů poslouchat nám neuvěřitelné historky z běžného života na Aljašce. Pokaždé jsme dychtivě naslouchali, hltali každou informaci a od táboráku odcházeli až jako úplně poslední!
Lov na denním pořádku
O tom, že Aljaška je opravdová divočina nelze pochybovat. Do většiny oblastí se nedostanete ani jinak, než letadlem nebo lodí. Pro původní eskymácké obyvatele, kteří žijí v malých vesničkách na pobřeží Aljašky je lov prakticky hlavním zdrojem obživy. Stále je tu však mnoho dalších obyvatel, kteří žijí ve městech ale i přesto se vydávají pravidelně lovit.
Se psem a zbraní na zádech do supermarketu? Žádný problém
Zákony a pravidla tu jsou značně uvolněná, a tak není žádný problém vzít si svého psa do Walmartu (supermarketu). Zbraň tu má také každý, takže ani to se neřeší! Ne málokrát se nám na vlastní kůži stalo, že jsme stopovali a majitel auta nejdříve pospíchal zajistit zbraně, které vezl na zadních sedadlech. A opravdu to nebylo, jen při stopování. I při pěších výletech jsme nejednou potkali někoho s „koltem u pasu“. Prý tomu věří víc než „bear spreji“, tedy pepřáku na medvěda. Je pravdou, že bych se asi také cítila před Grizzlym bezpečněji se zbraní než s pouhou lahvičkou spreje. Co naplat, bear sprej je prý nejúčinější obrannou proti útočícímu medvědovi.
1 los, 5 hnědých medvědů a 5 karibu ročně
Tak přesně tolik zvěře můžete za rok ulovit, pokud jste obyvatelem Ajlašky a splníte ještě pár dalších podmínek. Každá oblast má totiž jinou loveckou sezonu. Zároveň si musíte dát pozor na hranice národních parků i to, že zvěř kterou lovíte musí splňovat předepsaná kritéria. Např. los musí mít určitou velikost paroží, aby jej bylo možné lovit. Zajistí se tím tak, že se jedná už o staršího dospělého samce a tím i udržitelnost druhu. Losí samice jsou chráněné.
Lovecké hodnoty
Nejen Ken ale i několik dalších lovců, se kterými jsme se setkali, nám sami od sebe zdůrazňovali, že na Aljašce se rozhodně neloví pro zážitek z lovu, ale pokud už se nějaké zvíře uloví, zužitkuje se do posledního kousku!
Páni, takže i medvěd se loví kvůli jídlu? Jak tedy chutná?
Nikdy jsem si ani nepředstavila, že by se medvěd mohl lovit k jídlu! Panečku! Samotný prý nijak zvlášť dobře nechutná, ale když se odstraní tuk, dobře se okoření a smíchá se s nějakým dalším masem, je to prý „mňamka“. Medvědí burger je prý delikatesa. Ale pozor na to – maso z Grizzlyho není zdaleka tak dobré, jako maso medvěda hnědého. Navíc je také důležité, aby předtím byl na borůvkách nebo na nějaké té rostlinné stravě. Když těsně před lovem konzumuje ryby, není pak maso zdaleka tak dobré, jak by mohlo být.
Které maso je nejlepší?
Nejchutnější maso má dall sheep neboli horská ovce, je obtížné ji ulovit, protože je rychlá a pohybuje se v nedostupných místech vysoko v horách, kde jsou v bezpečí před medvědy. Hned po dall sheep následuje los. Mmm, toho jsme měli také šanci ochutnat. Musím říct, že lepší maso jsem v životě nejedla.
Život v Aljašské divočině
Spousta lidí se tu také živí skoro výhradně lovem, mají svůj srub, kterému říkají „dry cabin“ neboli suchá chata, protože v něm není tekoucí voda. Ideální životní styl pro samotáře, milovníky přírody.
3 zajímavosti z Aljašky
- Jeden los uživí jednu rodinu v průběhu celé zimy. Na zimu většina obyvatel odpojí svoje mrazáky a nechá je jednoduše před domem
- Rybářská licence stojí místní 45 USD ročně, turistu či neresidenta by přišla na 3000 USD!
- Existuje zákon, který zahazuje vyhodit losa z letadla! (Dokážete si představit, co se asi muselo stát, že toto pravidlo museli zařadit do legistavity?
V souladu s přírodou
Ken se nám snažil vysvětlit, jak moc si váží toho, že když se např. rozdělává oheň, všichni se vydají pro dřevo a nikdo není líný jej udržovat. Také nám zmínil, že ne vždy se musí mluvit, někdy stačí jen společně se dívat do ohně.
A co polární záře?
My byli pokaždé nadšení i z té nejmenší, pro Kena už to bylo něco běžného, ale rozhodně prý stále krásného. Tešil se, ale na nějakou tu silnější v průběhu zimy.
Závěrem ještě krátký příběh o drzé veverce, rovněž ze života na Aljašce.
Veverka „domácí“
Další věc, kterou jsem byla fascinovaná byla veverka, která s námi prakticky bydlela. Postupem času jsem pochopila, proč místní na veverky nahlíží stejně jako na myši nebo krysy. Jsou to opravdu potvory. Ze začátku to byla sranda, vždycky šmejdila po kuchyni, vůbec se nebála a požírala případné drobečky, co kde zbyly.
Postupem času se naše „kamarádka“ stávala drzejší a drzejší. Jednou jsme našli na zemi rozkousaný vysypaný pytlík musli, jindy nám odnesla rovnou celé jablko a vrcholem bylo, když nám ukradla zubní pastu! Věci jsme tedy museli schovávat do skříní. To dospělo v rozkousaná dřevěná dvířka kuchyňské linky. Tahle zvířátka dokážou být rozkošná, ale stejně tak skoro destruktivní četa 😀
Podívejte se na hezké video o lovu na Aljašce:
O Aljašce si také můžete přečíst:
- Aljaška: Zajímavosti a extrémy
- Eskymácké olympijské hry: Stahování tuleňů z kůže i neskutečné sportovní výkony
- Vlakem napříč Aljaškou
- Work and Travel Aljaška: Průvodce na koňském dostavníku
- Průvodce Aljaška – vše, co potřebujete před cestou znát!
- Národní park Denali: Průvodce + 5 věcí, které si nenechat ujít!
Pomohl vám článek? Nasdílejte ho pro své kamarády! Třeba i jim pomůže!