Monthly Archives: Prosinec 2017

  • 2

Filipínská pohostinnost: Od rozhovoru až k ubytování

Štítky: 

Kategorie: Historky z cest

Filipínská rodinka

Cestování jako tzv. batůžkář a navíc bez konkrétního plánu je skvělé, protože tak člověk potká spoustu úžasných lidí. My například potkali báječnou rodinku v národním parku Hundred Islands na Filipínách.

Pohostinná obrovská rodinka

Sedli jsme si jen tak do parku, abychom plánovali další cestu a v tom se s námi okolo sedící začali dávat do řeči – odkud jsme, co tu děláme a spoustu dalších otázek. Všichni byli moc zvědaví a naslouchali. Zjistli jsme, že jde o jednu velkou rodinu (přes 20 lidí). Také začali fotit, nejdříve fotili nás, potom se chtěli fotit s námi a nakonec to dospělo k velkým skupinovým fotkám naprosto všech. No jo – Evropani, byli jsme pro ně opravdu velká atrakce. Přišli jsme si jako celebrity, posadili nás do čela, ptali se nás na spoustu otázek, a dokonce z toho několik členů mladší generace udělalo online stream.

Jeden asi 15letý kluk si mě hned chtěl přidat na Facebook, že si prý chce psát s cizincem a zlepšovat tak angličtinu. Maminka nám zase donesla plnou mísu výborného jídla. Filipínci jsou prostě úžasní! Tatínek mi později představil svou 19letou dceru, že prý je krásná (ano
opravdu byla), chytrá, vzdělaná, ale problém je, že stále nemá přítele… Že prý jestli nemám nějakého kamaráda, který by ji chtěl 😀

Tricykl tu má opravdu každý

Tricykl tu má opravdu každý

Ubytování

Postupem večera nám donesli další a další jídlo (měli jsme problém to sníst :D) a zeptali se, kde plánujeme spát? Když zjistili, že ve stanu, trochu se zhrozili (stanování na Filipínách není běžné) a nabídli nám přespání u nich doma. To bylo těžké odmítnout. Nacpali jsme se
tedy k nim do tricyklu a dojeli k nim domů. Ubytovali nás samotné v jednoduché místnosti s manželskou postelí a varovali nás, že nemáme zhasínat světla. Za tmy prý přiletí spousta komárů, ale za světla ne. No nechtělo se nám spát s rozsvíceným světlem, ale opravdu jsme záhy opět rozsvěceli, protože ty krvežíznivé potvory, to na Filipínách mají opravdu obráceně, než na co jsme zvyklí u komárů v ČR (zajímavé, v Česku to funguje přesně naopak).

Ráno nás tatínek ještě ochotně odvezl tricyklem do přístavu, kde nám začínala plavba po ostrovech. My tak můžeme vzpomínat na tuto milou rodinku, která nám ukázala, jak úžasní dokážou Filipínci být.

 

Zde si můžete přečíst článek o severních Filipínách:

 

Filipíny – Luzon: rady tipy, triky, co vidět a kam se jet podívat

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Filipínská pohostinnost: Od rozhovoru až k ubytování

 

  • 0

Filipíny – Luzon: rady tipy, triky, co vidět a kam se jet podívat

Štítky: 

Kategorie: Ze světa

Rýžové terasy v Banaue

„Ekonomika tricyklů a párků na špejli“

Ještě před příjezdem na severní Filipíny jsem si představovala jako nekonečný ráj pláží a nádherných ostrovů. Výprava do neturistických částí ostrova Luzon mi ale pořádně otevřela oči. Zavítali jsme do oblastí, kde jsou běloši tak neznámí, že nás lidé zastavovali na každém kroku, aby se s námi mohli vyfotit. Poznali jsme tak, jak se asi cítili první cestovatelé, kteří přicházeli do doposud neobjevených oblastí…

Severní Filipíny – luxusní život za pár korun

Pokud se na návštěvu Filipín podíváme z pohledu návštěvníka – cestovatele, jsou místní ceny tak nízké, že i „low cost“ cestovatel si bez obav může dopřát vyloženě luxusní dovolenou. Průměrně jsou všechny ceny tak třetinové nebo ještě nižší.

Ty nejdražší obědy v restauracích

Poprvé se nám stalo, že jsme zanevřeli na ešus a těstoviny. Kdo by se s tím chtěl vařit, když dobrý oběd v restauraci pořídíte klidně od 20 Kč. A tak jsme si mnohdy dopřáli i nejdražší jídlo z jídelníčku, které přišlo třeba na 50 Kč. Pro snídaně jsme si každý den chodili do místních pekáren, kde jsme si pokaždé nakoupili velkou tašku pečiva a plněných dobrůtek – průměrně stál jeden plněný kousek pečiva kolem 2 Kč (když byl dražší, tak třeba 4 Kč).

Luxusní jídlo v resturaci - 42 Kč

Luxusní jídlo v resturaci – 42 Kč

No a co teprve ty dobrůtky, shaky, zmrzliny.

Tomu se nedalo odolat. Balená zmrzlina od 5 Kč. Obří porce ovocných i čokoládových shaků kolem 15 Kč. A jídlo ve stánku na ulici? Klobása za 3Kč, burger za 7 Kč, pizza za 25 Kč, pytlík pražených oříšků za 4 Kč.

Lokální trh

Lokální trh

Konec konců i stan jsme kolikrát raději nechali na dně batohu, když se ceny hotelových pokojů pohybovali kolem 100 Kč za osobu.

(Bláznivá) Doprava a vodní bůvol jako dopravní prostředek

Jeepney

Snad žádné město se neobejde bez takzvaných Jeepney, které tvoří místní MHD. Jsou to takové malé minibusy křížené s Jeepem, do kterého se může namačkat až neuvěřitelné množství lidí. Jízdenky neexistují, peníze jednoduše předáte spolucestujícímu vedle vás a ten je předá dál, dokud se nedostanou k řidiči. Pokud nemáte přesně, stejnou cestou vám řidič vrátí nazpět. Cesta do 5 km vás přijde na 3,6 Kč.

Jeepney - Filipínská MHD

Jeepney – Filipínská MHD

Tricycles

Čeho jsou severní Filipíny a ostrov Luzon úplně nejvíc poseté, jsou tricykly. Je to vlastně taková motorka se „side károu“ na kterou se nacpe klidně 5 lidí. Mají je všude a všichni vám nabízejí jízdu. Obzvláště když vidí bílého turistu, můžou se mezi sebou poprat, protože turistům zpravidla nasadí mnohem větší cenu než místním.

Filipínský tricycle

Filipínský tricycle

Vodní buvol

Pokud se vydáme k úplně původním obyvatelům ostrova Luzon tzv. Aeta people, můžeme zapomenout jak na Jeepneye, tak tricykly. Jediným dopravním prostředkem, za pomocí kterého lze přebrodit i po pás hlubokou řeku, je vodní buvol. Filipínští Aeta totiž žijí ve velice odlehlých oblastech, kam nevedou silnice, ale pouze prašné písečné cesty. Za vodního buvola většinou zapřahají vozíček na kterém vozí zásoby. Někdy ale vodního buvola jednoduše osedlají jako koně.

Každodenní doprava lidí kmene Aeta

Každodenní doprava lidí kmene Aeta

Bezpečnost až na posledním místě

Severní Filipíny a ostrov Luzon nejsou, co se týče dopravy, úplně nejbezpečnější zemí na světě. Už jste se někdy svezli na střeše autobusu? Pro nás to byla premiéra. Bylo to konkrétně na střeše jednoho Jeepneye. Uvnitř došlo místo a jelikož to byl jediný spoj, který za ten den jel, museli se zbylí cestující včetně nás vydrápat na střechu. Střecha naštěstí nebyla hladká, byla zde alespoň konstrukce na zavazadla, které se dalo dobře držet. Jízda byla dobrý adrenalinový zážitek s úžasnými výhledy na okolní rýžové terasy.

Jízda na střeše Jeepney

Jízda na střeše Jeepney

Adrenalinová speleologie

Ostrov Luzon nabízí i několik zajímavých jeskyní. Když jsme si rezervovali jeskyní exkurzi v městečku Sagada, neočekávala jsem, že to bude podobné jako nedělní výlet do Moravského krasu. Že to bude ale až tak adrenalinové jsem ani trošku nečekala. Dostali jsme čelovky a začali klesat jeskyní až na její samé dno. Některá místa vyžadovala téměř akrobatické polohy, aby se do té skulinky člověk mohl narvat. Otevřeně říkám, že člověka s nadváhou by tam rozhodně nepustili. Navíc většina kamenů byla pořádně uklouzaná a co teprve když došlo na úzké nejištěné místo nad pořádně hlubokou propastí. Na bezpečnost tu očividně vůbec nehledí. Po téhle exkurzi jsme pochopili, proč v každém obchodu se suvenýry prodávali téměř hromadu triček s designem – „I survived Sagada“.

Jeskyně v Sagádě - jeden z bezpečnějších úseků

Jeskyně v Sagádě – jeden z bezpečnějších úseků

Nepřístupné části světa

Člověk by skoro řekl, že na světě už neexistuje místo, kam se nedá dostat po silnici, železnicí nebo jiným způsobem dopravy. Na ostrově Luzon existuje! Horská vesnička Batad je důkazem toho, že lidé takto stále žijí. Od posledního bodu, kam se dá dostat autem musíte jít do vesnice dalších 30 – 45 min pěšky po strmém a úzkém chodníčku. No a co teprve takové Cambulo – další vesnice s rýžovými terasami. To jsou další 3 km po pěšince navíc, která opakovaně klesá a stoupá dolů. Místní obyvatelé tak musejí strávit chůzi v tomto náročném terénu zhruba další 2 hodiny!

Rýžové terasy Batad, ostrov Luzon, severní FIlipíny

Rýžové terasy Batad

Nechte rozsvíceno nebo přiletí komáři

Také byste řekli, že to je hloupost? Že je to přesně naopak? Ano, i my si to mysleli, ale Filipínští komáři to zřejmě mají jinak. Takže pokud někdy zavítáte na severní Filipíny a budete chtít spát s otevřeným oknem po tmě, jinak než bez moskytiéry to nejde.

Mnoho vesniček má v noci také rozsvíceno, protože někteří obyvatelé jsou prý stále ještě pověrčiví a bojí se upírů.

Až přílišná vřelost místních?

Na co jsme si museli zvyknout byli neustálé zvídavé pohledy místních. Všude, kde jsme procházeli ,jsme byli absolutním středem pozornosti. Kdo jen mohl se s námi dával do řeči a fotil si nás. Ptali se, kam jdeme a jestli nepotřebujeme poradit. Stalo se nám i to, že se nám asi 5 lidí zároveň snažilo najít a zastavit tu potřebnou MHD. Všichni místní byli opravdu hrozně nápomocní a milí.

Místní pracující na rýžových terasách

Místní pracující na rýžových terasách

Na druhou stranu stačilo vystoupit z autobusu a sesypalo se na nás nejméně 5 „tricycle“ taxikářů, kam že chceme, kam jedeme a pokud jsme v tu chvíli ještě neměli jasné plány, bylo obtížné komukoliv vysvětlovat, že potřebujeme ještě chvilku na rozmyšlenou.

A to ani nezmiňuji jeden večer, kdy jsme se pro jednu rodinku stali doslova celebritami. Pozvali nás na večeři, později dokonce i k nim domů na přespání. Celou historku si můžete přečíst tady:

 

Filipínská pohostinnost: Od rozhovoru až k ubytování

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Filipíny - Luzon: rady tipy, triky, co vidět a kam se jet podívat

Hlavně nikomu nevěřte!

Úsměvné se zdálo především to, že nám všichni říkali, ať jsme opatrní a ostatním nevěříme. „Přeci jen jste na Filipínách!“ Také nám radili ať si dáváme pozor na věci. Což jsme si dávali. O tom, že tu je zřejmě dost kriminality nasvědčovalo i to, že všude po městech bylo mnoho policistů, řádně ozbrojených. Byli minimálně všude na nádražích, stanicích metra nebo i v „západních“ fastfoodech typu McDonald’s. Obecně platilo:

Nevíte si rady – zeptejte se policisty

Nejen, že byli nesmírně ochotní, ale také jsme měli větší záruku, že nám nedoporučí podnik kamaráda, který chce na turistech vydělat. Takhle to byla větší šance, že nám doporučí opravdu to nejadekvátnější, na co jsme se ptali nebo sháněli.

Hello, mum!

Nejdřív jsem nevěděla, co si o tom myslet, když mě tu takto poprvé oslovili. Poté co jsme to ale  slyšela každý den 20x, jsem si na to nějak zvykla. Nakonec jsme se dozvěděli, že se jedná o zkrácený tvar slova „madam“. Když jsme se s někým bavili déle, začali nás oslovovat brother and sister, očividně tu taková rodinná oslovení milují!

Luzon a Street food – je libo grilovanou kuřecí hlavu?

Takzvané „street food“ neboli jídlo na ulici seženete i v tom nejzapadlejším koutku nejmenší vesničky. Doslova za pár korun si můžete koupit nějaký ten špíz, smaženou rolku, vajíčka nebo třeba pečenou kukuřici. Mezi nejoblíbenější ale patří kuře, místní našli způsob, jak ho zužitkovat praktické celé. Není tak výjimkou, že narazíte na kuřecí hlavy na špízu, sraženou krev, kuřecí pařáty nebo i střeva.

Takovéhle grily byly na každém roku

Takovéhle grily byly na každém roku

Díky naší neznalosti a tomu, že jsme si původně mysleli, že to jsou grilované rybičky místo kuřecích hlaviček, jsme si i tuto specialitu také vyzkoušeli. Nicméně poté, co jsme odešli z dohledu stánku, letěl tenhle špíz prvnímu psovi, kterého jsme potkali. Takový mozeček totiž není kdovíjaká pochoutka.

Očekávané neočekávané

Že je splachovací záchod samozřejmostí? Zapomeňte na klasické západní toalety. I když se tady WC nazývá „Comfort room“, splachovat se musí ručně. Před kabinkami zpravidla najdete obrovský barel s vodou a několik „konviček“. Konvičku jednoduše naberete a musíte se vrátit po sobě spláchnout. Jinak to tu nechodí. Na teplé sprchy také spíše zapomeňte. Ve všech hotelech jsme se sprchovali pod malým kohoutkem se studenou vodou.

Mystická místa – rakve zavěšené ve skalách

Hanging coffins

Nedaleko městečka Sagada se nachází skutečně mystické místo. Ve skalách tu totiž mají vzdušné pohřebiště. Několik desítek rakví je buď zavěšeno přímo na skále nebo jsou na sebe jednoduše navrstveny a umístěny do vysoce i níže položených jeskyních ve skále. Jde o tradiční způsob pohřbívání místních obyvatel. Pohřben tímto způsobem však nemůže být každý a existuje zde nemálo kritérií:

  • Nebožtík musí být starší 80 let
  • Musí mít vnoučata
  • Zároveň jeho/její děti musí uzavřít sňatek

Ačkoliv jsou Filipíny křesťanskou zemí, je tenhle pohřební rituál otevřen i nekřesťanům. Jediným rozdílem je typ rakve, ve které jsou nevěřící pohřbeni. Je to pouze jednoduchý vydlabaný kmen stromu, převázaný provazem, do kterého jsou nebožtíci vloženi ve skrčené poloze.

Zavěšené rakve nedaleko Sagády

Zavěšené rakve nedaleko Sagády

Proč jsou vlastně visící rakve visící?

Prý jednoduše pro to, aby se k tělům nedostali psi, ale také proto aby byli blíže k nebi. A věřte nebo ne, i nadále se tu takto pohřbívá, nejmladší nebožtík zde byl uložen v roce 2010.

Manila – šílené město a kapitola sama pro sebe

Chcete-li přátelskou radu, nezdržujte se v tomto městě déle, než musíte. Manila mě doslova šokovala svými kontrasty. Ačkoliv zde najdete luxusní západní kavárny, kde káva stojí 60 Kč nebo fastfoody typu McDonald’s, najdete zde také pouliční grily, kde vám večeři připraví 9letý kluk. Při tom mu navíc asistuje jeho mladší bratr, který dohlíží na kasu a tatínek těchto hochů na to celé jen z povzdálí dohlíží.

Manila

Manila

Přes půl města se dostanete za necelé 4 Kč, ale není to žádný med, osobně jsem byla ráda, že jsem se veškerým tím smogem neudusila! Pokud totiž jedete nějakým Jeepneyem nebo tricyklem, nevyhnete se doslova černým oblakům dýmu. Tady by se nejeden ekolog rozbrečel. Nehledě na všechny ty odpadky povalující se na ulicích i v řece, která byla snad špinavější než cokoliv, co jsem kdy viděla.

Manila - odpadky kam se podíváš

Manila – odpadky kam se podíváš

Během našeho cestování máme ve zvyku zadat si do GPS body zájmu a obejít město. V Manile to nebyl zřejmě nejlepší nápad. Občas jsme se ocitli na takových místech, kde si člověk opravdu uvědomí, jak se v celé Evropě všichni do jednoho máme nádherně. Viděli jsme i děti které spali na ulicích, lidi kteří žijí v opravdu nejprimitivnějších „přístřešcích“ kolem ulice. Slepice i kohouty, které chovali uprostřed města a především nekonečné množství odpadků. Hodně věcí jsme se ani neodvážili fotit, protože nám to přišlo už hodně nehumánní.

Pokud ale přehlédneme Manilu, mají severní Filipíny návštěvníkům opravdu hodně co nabídnout. A to i na turisty zdaleka neobjeveném ostrově, jako je Luzon

Inspirace na cesty – severní Filipíny, ostrov Luzon, místa která musíte vidět

Rýžové terasy Banaue – 8. div světa

Severní Filipíny jsou poseté rýžovými terasami, ale v Banaue jsou soustředěné na jednom místě. Místní obyvatelé jim zcela oprávněně říkají osmý div světa! Strávili jsme celé 2 dny focením a procházením se těmito horskými rýžovými terasami, kam se nedostanete jinak než pěšky. Spoustu turistů jede 20h tam a zpátky autobusem z Manily jen kvůli tomu, aby viděli tuto naprosto monumentální přírodní scenérii. A opravdu to stojí za to! Podle místních, jsou rýžové terasy výnosný business a každý, který nějakou tu terasu vlastní se má na místní poměry velice dobře.

Rýžové terasy Banaue

Rýžové terasy Banaue

Hundred Islands National Park

Možná nejhezčí národní park, který ostrov Luzon a severní Filipíny nabízí. Přesně 123 malých ostrůvků mezi které vás zaveze lodička s vaším osobním kapitánem. Z ostrůvku na ostrůvek je to téměř, co by kamenem dohodil. Nejhezčí výhled si ale vychutnáte z vrcholku některého z ostrovů! Z jednoho se můžete dokonce svézt i na zipline. Osobně musím říct, že to byla nejkrásnější zipline, kterou jsem zatím vyzkoušela.

Zipline v národním parku Hundered islands

Zipline v národním parku Hundered islands

Mají tu sochu Ježíše – skoro jako v Riu, jeskyni do které si můžete zaplavat a pokud je dostatečně vysoká hladina, tak i skočit. Na jiném ostrůvku je zase výborná restaurace, pláž i vysutý most z jednoho ostrova na druhý. Opomenout nejde ani šnorchlovací zastávku nebo vysutý bambusový bar, který má perfektní rampu pro skoky do vody. Celodenní privátní lodní plavba s osobním průvodcem nás stála dohromady 650Kč.

Mt. Pinatubo

Vulkán, který má uprostřed svého kráteru nádherné jezero. Jeho barvy se prý mění každý týden podle toho, v jakém stádiu vývoje se zrovna nachází plankton jezera. Barva může být od tyrkysově modré, přes zelenou až po hnědou.

Jezero v kráteru sopky Pinatubo, severní Filipíny

Jezero v kráteru sopky Pinatubo

Už jen cesta na začátek pěšího úseku je obrovským zážitkem. K sopce nedá dostat jinak, než přes celkem hlubokou řeku. A tak vás čeká transport armádním vozidlem, kterému ještě k tomu musí pomáhat obří traktor, aby neuvízlo v řece. K vulkánu

 

Pinatubo se nedá jít bez průvodce, je potřeba si objednat túru, která zahrnuje i převoz přes řeku, my jsme jeli se společností TRIPinas a můžeme jen doporučit.

Kmen Aeta

Navíc po cestě můžete potkat místní obyvatele, kteří se vrací z nejbližšího městečka na svém vodním buvolu a dokonce je i přímo navštívit v některé z jejich chýší!

Lidé kmene Aeta

Lidé kmene Aeta

Sagada

Sagada je opravdu hezká horská vesnička ze které se můžete vydat na již zmiňované Hanging coffins, ale i na dobrodružnou výpravu do jeskyní, či na výlet k vodopádu.

Kostel v Sagádě

Kostel v Sagádě

Severní Filipíny a ostrov Luzon nás přesvědčily o tom, že se sem ještě někdy vrátíme – objevovat poklady dalších ostrovů. Však všichni cestovatelé, co se na Luzon vydali tu dle jejich plánu tráví přinejmejším 3 týdny, někteří i 2 měsíce. Naše 9denní návštěva oproti tomu byla jen rychlá ochutnávka. Umím si představit, že vzhledem k cenám jsou severní Filipíny velice lákavou destinací pro nejednoho digitálního nomáda.

 

O úžasné pohostinnosti místních obyvatel si můžete přečíst zde:

 

Filipínská pohostinnost: Od rozhovoru až k ubytování

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Filipíny - Luzon: rady tipy, triky, co vidět a kam se jet podívat

Sledujte nás na Instagramu

Doporučeno z Hanibal.cz

Jak vybrat batoh - Přehledný návod, jak správně vybrat batoh na cestování. Jaké jsou druhy batohů, výhody, nevýhody, jak zkoušet a další tipy.

Tipy pro výběr stanu - Chystáte se stanovat a nevíte, jaký stan vybrat? V tomto článku se dozvíte o typech stanů, mýtech, pravdách a krocích výběru.

Jak vybrat pohorky - Správné boty jsou extrémně důležité! Nevíte si rady s výběrem? Přečtěte si tento článek, který Vám poradí!

Jaký spacák a karimatku - Dobrý spánek je klíčový pro regeneraci během cestování! Přečtěte si podrobný článek, který Vám poradí, jak vybrat kvalitní vybavení na spaní.

Tipy, triky a články na email:

Získávejte cestovatelské tipy, triky a články přímo na email!