Monthly Archives: Listopad 2017

  • 1

Work and Travel Aljaška: Práce průvodce na koňském dostavníku

Work and Travel Aljaška

Když o tom tak přemýšlím, lepší letní brigádu jsme si nemohli přát. Pracovat s koňmi uprostřed naprosto úžasné přírody, denně si zlepšovat angličtinu díky několikahodinovým konverzacím s rodilými mluvčími a k tomu si ještě přijít na pěkné peníze. Tuhle práci jsme si doslova zamilovali!

 

Pracovali jsme pro golfový a turistický resort nedaleko národního parku Denali. Byla to skvělá výchozí pozice pro všechny možné výlety nejen do parku, ale třeba i stopem do Fairbanks a okolí. Díky poměrně krátké sezoně na Aljašce jsme mohli zažít v podstatě všechna roční období. Nepřetržité denní světlo během června a července, krásné podzimní barvy ke konci srpna, úžasnou polární záři i sníh ke konci září!

Nejlepší letní brigáda

Nejlepší letní brigáda

V místě, kde jsme pracovali, provozovali kromě výletů na koňmi taženém dostavníku i další aktivity, takže jsme si kdykoliv mohli jít např. zahrát golf nebo se projet na čtyřkolkách.

A jak vypadal takový běžný den průvodce neboli “covered wagon guide”?

Nasadit kovbojský klobouk a hurá do práce

Každý den bylo vypraveno několik dostavníků v různých časech. Večer předem jsme si tak museli zkontrolovat, na kdy jsme napsaní. Měli jsme celkem 18 koní ve třech různých pastvinách – a že byly rozsáhlé. Hodinu před příjezdem autobusu s turisty jsme se šli přihlásit do systému a v kuchyni jsme si vyzvedli mrkev pro koně. Potom to všechno začalo!

1. Najdi a odchytni si správné koně!

Jak už jsem říkala, pastviny byly rozsáhlé, a tak někdy nebyla sranda najít ty správné koně. Většina koní byla zlatá! Občas se ale našel nějaký ten vykuk, který se nechtěl nechat odchytit. Prvně nám to dělalo problém, ale ke konci už jsme dokázali bez problému chytit každého koně.  Ze začátku nám trvalo, než jsme se naučili jména všech koní, ale vždycky s námi byl i “teamster” – kočí či řidič, který nám se vším pomáhal.

Pohled od pastviny

Pohled od pastviny

2. Vykartáčovat a nastrojit

Koně si očividně zamilovali bahení koupel, a tak jsme před každou túrou měli co na práci. Podezírala jsem je, že to dělají schválně, aby si o to déle mohli užívat kartáčování. Když jsme jim vyčistili kopyta a opět z nich udělali fešáky, odebrali jsme se najít ten správný postroj. Každý kůň měl svůj na míru udělaný. Tyhle postroje byly celokožené a tak si dokážete představit tu váhu, člověk si u toho dobře zaposiloval. Všichni naši koně byly buď belgičtí chladnokrevníci nebo Percheroni – opravdu vysocí koně. To práci rozhodně neulehčovalo, ale postupně jsme si na to zvykli.

Strojení koní

Strojení koní

3. Zapřáhnout koně a připravit vůz

Jakmile jsme připravili koně, zbývalo ještě připravit vůz – zamést podlahu a donést deky, pro případ, že by hostům byla zima. 15 minut před příjezdem hostů jsme koním nasadili klapky na oči a šli je zapřáhnout za vůz. Jednoho koně k vozu odvedl kočí a druhého průvodce. Zapřahání byla práce především kočího a my jako průvodci jsme koně jen drželi. Když bylo zapřaženo, vydali jsme se i s vozem k restauraci, kam přijížděli hosté.

Zapřahání koní za dostavník

Zapřahání koní za dostavník

4. Přivítat hosty

Jak je známo, Američané milují tzv. “small talks”, což by se hodně hrubě dalo přeložit jako řeči o počasí. Šlo o to přivítat se s hosty, poptat se, jak se dnes měli, odkud přijeli nebo jaké jsou jejich další plány. To mimo jiné navodilo příjemnou atmosféru. Někdy bylo lidí více, a tak skupiny rozdělily do jednotlivých vozů.

Pro každého hosta jsme měli připravené

Pro každého hosta jsme měli připravené „cookie“ na přivítanou

5. Dostavníkem do divočiny

Tohle pro nás jako pro průvodce byla jedna z nejdůležitějších částí. Vyprávěli jsme hostům o koních, okolní krajině, historii resortu i další zajímavosti o Aljašce. Museli jsme se také naučit odpovědi na nejrůznější otázky, které se nás hosté ptali (ať už o rostlinách, zvířatech nebo podnebí). Cesta trvala zhruba 50 minut, poté následovala zastávka na jídlo.

Každodenní výhled z dostavníku

Každodenní výhled z dostavníku

6. Z průvodce číšníkem

V tuto chvíli se z nás stala vlastně obsluha restaurace. Tedy potom, co jsme odpřáhli koně. Tentokrát to bylo na nás – kočí musel držet opratě. Jídlo jsme podávali v jedné ze suchých dřevěných staveb. Suchých proto, že tu netekla voda a jídlo se dováželo dodávkou z restaurace. Hostům jsme servírovali jídlo i pití.

7. Z číšníka fotografem

Když hosté dojedli a dopili, byl čas vydat se na cestu zpět. Ještě předtím se z nás na chvíli stali fotografové a každého návštěvníka jsme před dostavníkem vyfotili. Tohle byla zároveň i chvilka, kdy si hosté koně mohli pohladit. V momentě, kdy byli všichni spokojení s fotografiemi, byl čas vydat se na cestu zpět.

Focení s dostavníkem

Focení s dostavníkem

8. Divoká zvířata a cesta zpět

Na zpáteční cestě nás opět čekal výklad o krásách okolí a příbězích ze života místních obyvatel. Tedy – jak kdy 🙂 Někdy hosté vypili až příliš vína a o zábavu se postarali takřka sami. Nejlepší ale bylo, když jsme potkali nějaké to divoké zvíře, nejčastěji losa! Návštěvníci byli nadšení a fotili a fotili (losa jsme potkávali téměř každý den). Kdo by neměl rád takovou zastávku?

Los přímo na cestě

Los přímo na cestě

9. Rozloučit se s hosty a odstrojit koně

Zpáteční cesta většinou utekla rychle a pak už zbývalo jen rozloučení. Hostům jsme popřáli spoustu dalších krásných zážitků a pokud se výlet hostům líbil, dostali jsme od nich i dýška (v Americe je zvykem dávat mnohem více, než v Česku, takže někdy to nebyly malé peníze). Poté jsme se vydali s dostavníkem zpět k pastvině. Koně jsme zde odstrojili, vykartáčovali a dali jim oves – jejich nejoblíbenější část dne. Myslím, že se na to těšili celou cestu. Nám zbývalo už jen uklidit postroje, očistit udidla a chomouty a mohli jsme se jít odhlásit ze systému.

Musím říct, že jsme tuhle práci měli moc rádi. Bylo skvělé, že kombinovala tolik různých činností. Ale především, že jsme byli každý den na vzduchu a u koní!

Největší benefity?

Kromě samotné práce, jsme jako zaměstnanci resortu mohli využívat turistické atrakce v okolí zadarmo – tedy pouze za dýška, která jsou v USA součástí téměř všech služeb. Svezli jsme se díky tomu na raftech, zipline, vyzkoušeli si rýžování zlata, podívali se za smečkou aljašských husky šampionů a zažili úžasný let letadlem kolem Mt. Denali. Místní podniky dovolují tyhle aktivity zaměstancům jiných resortů jednoduše proto, že to funguje jako výborná slovní reklama a “world of mouth”.

Pro mě bylo obrovským benefitem i samotné místo. Nedokážu si představit lepší lokalitu pro pozorování polární záře! Stačilo mi vyběhnout před dům a mohla jsem být svědkem úžasné světelné show 🙂

Polární záře přímo před domem

Polární záře přímo před domem

Kolik jsme si na Work and Travel vydělali?

Pokud vás zajímá výsledná kalkulace, kolik jsme si za 11 týdnů vydělali, bylo to zhruba 4550 USD. A to navíc už po odečtění nákladů za stravu a ubytování. Z toho byla čistá mzda 3000 USD a zbytek tvořila dýška. Byli jsme tam celkem krátkou dobu, kdo tam byl celou sezónu, vydělal si ještě o dost více.

A co ostatní pracovní pozice?

V resortu, kde jsme pracovali, se dalo pracovat také na následujících pozicích:

  • ATV průvodce – výlety na čtyřkolkách
  • Číšník/servírka
  • Caddy na golfu a správa golfového hřiště
  • Kuchař
  • Přípravný kuchař (saláty apod.)
  • Pomocník v kuchyni
  • Pokojová služba

 

Závěrem bych už snad jen dodala, že to bylo nádherné léto a pokud vás zajímá více informací o Aljašce, přečtěte si některý dalších z článků:

 

Aljaška: Průvodce – vše, co potřebujete před cestou znát

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Work and Travel Aljaška: Práce průvodce na koňském dostavníku

 

Pokud máte zájem o kontakt na resort, ve kterém jsme pracovali, neváhejte nám napsat. Rádi se podělíme i o další informace.

 

Více informací o programu Work and Travel najdete zde.

 

Další úžasná destinace pro Work and Travel je Yellowstone. Více čtěte zde:

 

Work and Travel Yellowstone: víc než jen brigáda! Přes 100 000 Kč za prázdniny? To jsme nečekali.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Work and Travel Aljaška: Práce průvodce na koňském dostavníku

 

  • 1

Lidé džungle – kmen Batek

Štítky: 

Kategorie: Ze světa

Domorodkyně z kmene Batek

Lidé z kmene Batek jsou doslova lidé z džungle. Ačkoliv byli malajskou vládou donuceni opustit deštný prales, kde bydleli v tradičních přístřešcích nazývaných “hayak”, zachovali si stále svou přírodní kulturu, i když jsou nuceni žít na okraji pralesa. Jsou to drobní, usměvaví lidé, kteří mají svůj vlastní nepsaný jazyk. Malajsky se většina z nich musela naučit.

Bosí v džungli

Největší radost jim dělá to, když mohou v dešti bosky běhat po pralese, nebo alespoň v okolí jejich vesničky. Prý není lepší způsob jak si u nich získat respekt, než si s mladší generací zahrát fotbal v dešti na rozbláceném hřišti! A musím říct, že to je opravdová legrace. Bosky to v blátě totiž pořádně klouže a takřka nikdo se neubrání pádům. No a nejjednodušší způsob, jak se umýt? Prostě skočit do řeky.

Džungle je jejich domovem, prales a přírodu nadevše milují. Věří v duchy lesa a ke všemu živému v pralese mají obrovský respekt, včetně pijavic. Když jsme s nimi poprvé vyrazili do džungle, náš průvodce nás upozornil, že před nimi nesmíme zabít ani komára, natož pijavici. Něco takového berou jako obrovskou urážku.

Do pralesa jedině s květinami ve vlasech

Jako úctu k duchům pralesa a souzněním s přírodou nosí ve vlasech květiny. Prakticky nikdy se nevypraví do pralesa bez květů ve vlasech. Většina žen se také namaluje a vezme si do pralesa svoje nejkrásnější oblečení. Nosí barevné věci, ale žluté se vyhýbají, jednoduše z toho důvodu, že žlutá láká včely. Po lese chodí zásadně bosí!

Jedna z kmenových stařešin

Jedna z kmenových stařešin

Ačkoliv žijí v Malajsii, k malajsanům mají značný odpor. V období, kdy byli vytlačeni ze středu pralesa a národního parku Taman Negara, byli pod pohrůžkami smrti nuceni konvertovat k islámu. Islám však za svůj zdaleka nepřijali, ale přišli kvůli tomu o některé své tradice, jako např. pohřební rituály.

Mužské a ženské role

Muži i ženy se mezi sebou navzájem respektují a ani navzdory snahám vlády o islamizaci, nepřišly ženy o rovnoprávné postavení. Role obou pohlaví měla takřka pravěké schéma. Muži donedávna lovili, ženy sbíraly ovoce. Ačkoliv se někteří muži v rámci islamizace pokusili prosadit mnohoženství, razantní nesouhlas většiny vesnice tyto snahy velice rychle zastavil. Lidé z kmene Batek také nemají žádný rituál pro svatbu, jednoduše se domluví a jsou spolu. Věří, že pokud by byla žena nevěrná, promění se ve stonožku.

Jak se vaří v bambusu?

Bambus tomuto kmeni sloužil k mnoha věcem, vyráběli si z něj hrnečky nebo jen používali jako hrnec. Čaj z takového čerstvě useknutého bambusového kmene chutná mnohem lépe, než z jakéhokoliv jiného nádobí 😉 A jak se tedy připravuje jídlo uprostřed džungle?

  • Připraví se oheň (to může někdy trvat déle kvůli vysoké vlhkosti)
  • Bambusový kmen se naseká na menší oddíly
  • Nakrájí se maso a zelenina, která se poté vloží do vymytého bambusového kmene
  • Vedle ohně se postaví jednoduchá konstrukce z větví
  • O tuto konstrukci se opřou bambusy naplněné masem, zeleninou nebo rýží s odpovídajícím množstvím vody
Vaření v bambusech

Vaření v bambusech

Do bambusových nádob jsme ještě přidali směs koření a čekali, až se vše uvaří. Na závěr se bambusová nádoba rozpůlila mačetou a hostina byla na světě! Vyzkoušet si bambusové vaření uprostřed džungle byl opravdu netradiční zážitek.

Oběd v džungli

Oběd v džungli

Cukr s čajem prosím!

Jestli jsem si někdy myslela, že nejpřeslazenější nápoje a jídlo mají v USA, to jsem ještě neviděla tyhle usměvavé babičky, jak si sladí čaj! Svůj bambusový hrneček s čajem si zasypaly do ¾ cukrem a pochvalovaly si, jak je to dobré!

Bambusový hrneček kmene Batek

Bambusový hrneček kmene Batek

Co řekne šaman, to platí!

I kmen Batek má svého šamana. Jedna z žen, se kterou jsme se setkali, měla na krku náhrdelník z listí. Prý proto, že se už dlouho cítila nemocná a tohle listí dostala od šamana na uzdravení. Kdyby si je sundala dřív, než jí řekne šaman, nemoc by se k ní prý vrátila. Tento kmen také nejí jablka, protože jim šaman řekl, že to pro ně není dobré.

Jak vypadala původní osada kmene Batek?

Předtím, než byl Batek vyhnán z džungle, jejich tábořiště tvořily tradiční přístřešky zvané „hayak“. Jak se takový přístřešek staví, se můžete podívat ve videu:

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Lidé džungle - kmen Batek

Zdroje obživy

Vládními zásahy byli donuceni věnovat se zemědělství a jejich největší příjmy plynou z produkce gumy z kaučukovníků. Vyrábějí i různé předměty z ratanu či bambusu, ať už to jsou taštičky, hřebeny, nebo třeba zvířátka na okrasu. Organizace, pro kterou tu dělám dobrovolníka, si Batek také často najímá jako průvodce na výpravy do džungle.

Do auta v žádném případě, pouze na korbu

Jelikož většina kmene vyrůstala v pralese, mají přirozený strach z uzavřených prostor i z jízdy autem. Tedy uvnitř auta. Když jsme byli vyzvednout několik průvodců na jednu z výprav do džungle, nikdo nechtěl sedět uvnitř. Navzdory bezpečnosti se všichni naskládali na korbu.

Autem jedině na korbě

Autem jedině na korbě

Ačkoliv se může zdát, že Batek žije nepoznamenám moderním světem, není to tak úplně pravda. Tablety i chytré telefony se dostali už i do pralesa.

Technologie dobyli už i džungli

Technologie dobyli už i džungli

Pokud se chystáte do Malajsie nedaleko národního parku Taman Negara a měli byste zájem kmen Batek navštívit, určitě mě neváhejte kontaktovat, ráda se podělím o další informace 🙂

Jak jsem se ocitla na takovém místě si můžeme přečíst v článku – Dobrovolníkem v malajském pralese.

 

Dobrovolníkem v malajském pralese

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Lidé džungle - kmen Batek

  • 0

Zimní dobytí Etny

Štítky: 

Kategorie: Tipy z cestování

Etna vrchol

Etna – stále aktivní sopka. Vždycky mě moc lákalo ji zdolat. V únoru byla akce na velice levné letenky do městečka na úpatí vulkánu Catania, tak jsem si řekl proč ne v zimě! Dva akční kamarádi se přidali a dobrodružství bylo na světě!

 

Bylo to ještě zajímavější v tom, že jsme se museli sbalit do příručních zavazadel včetně spacáků, karimatek a stanu. Byl to boj, ale povedlo se. Doufali jsme, že na letišti rozměry nebudou moc řešit, ale hned při odletu z Prahy jsme museli batohy nacpat do “šuplíku” na kontrolu velikosti. Oblékli jsme na sebe co nejvíc oblečení, některé věci nacpali nenápadně do kapes a povedlo se projít.

Výrazy lidí k nezaplacení

Po příletu bylo v Catanii krásných 18°C a výrazy lidí, kteří koukali, jak jdeme kolem v oteplovákách, zimních bundách a rukavicích, byly k nezaplacení. Rychle jsme na sebe hodili kraťasy a vyrazili na autobus.

 

Autobusy v jižní Itálii by si zasloužily článek sami pro sebe. Vyhledané jízdní řády na internetu absolutně neseděly s těmi, co byly napsané na zastávce (tedy pokud tam vůbec byly). Na poslední autobus směr Etna jsme vyrazili raději s předstihem – což se ukázalo jako dobrý nápad, protože jel o půl hodiny dřív, než jsme vyhledali na internetu.

Výšlap měsíční krajinou

Měsíční krajina na úpatí Etny

Měsíční krajina na úpatí Etny

Vystoupili jsme v městečku Nicolosi a vydali se na pěší cestu nahoru směr Etna. Ještě než jsme našli první místo na spaní, potkali jsme smečku divokých psů, která kolem nás běhala a dost agresivně štěkala, když nás po chvíli nechali, dost jsme si oddechli. Po cestě jsme potkali dohromady snad 100 psů. V každé zahradě aspoň 5. Naštěstí za ploty. Našli jsme místečko v lese, kde jsme postavili stan a přespali první noc – netušili jsme, že to byla poslední noc, kdy se vyspíme 😀

 

Druhý den jsme vyrazili krajinou, která se dost podobala té měsíční. Půl dne stoupání po sopečných kamenech. Vypadalo to úplně jako měsíční krajina. Druhý půl den už po sněhu. Zdáli jsme poprvé viděli, jak Etna soptí – nejlepší to bylo za tmy, kdy byla vidět i rudá láva. Večer chvilka tepla v restauraci s wi-fi a po setmění jsme zalezli do nedalekého lesa postavit stan – byla to pro nás všechny premiéra spaní přímo na sněhu.

 

Chtěli jsme si uvařit večeři a ouha – zapomněli jsme koupit v obchodě zapalovač! Vydal jsem se tedy zpět k hotelu, kde bohužel zapalovač neměli, podařilo se mi naštěstí přemluvit kolemjdoucího Itala, který mi zapalovač dal. Během vaření k nám přišlo několik psů – tentokrát byli mírumilovní a vychovaní a tak nám nijak nevadili. Zatím… Jakmile jsme zalezli do stanu, psi si to ustlali vedle nás. Měli jsme tak krásné hlídače 🙂 To by bylo všechno krásné, kdyby hlídači každou hodinu hlasitě nezaštěkali 😀 Asi si umíte představit, jak krásně jsme se vyspali 🙂

Úžasné výhledy a parádní sjezd dolů

Ráno vyrazili na lanovku, která nám pomohla zdolat nějakých 800 výškových metrů (bez ní by bylo těžké stihnout vylézt nahoru za den). Dva naše batohy jsme se rozhodli nechat v restauraci, kde nám je ochotně schovali. Bylo vidět, že pro všechny je hlavní cíl právě Etna, protože jedna jízda lanovkou stála 24 Euro, což bylo skoro stejně jako jednosměrná letenka… (Celodenní skipas stál 36 Euro).

 

Před výlezem nahoru jsme se ptali, jaké tam jsou podmínky a jestli potřebujeme sněžnice. Samozřejmě nám řekli, že bez průvodce se tam jít nedá. Tak jsme si řekli, že to aspoň zkusíme a překvapilo nás, že výstup nahoru nebyl nijak extra náročný. Byli jsme téměř jediní pěší, ale nahoru šlo také celkem dost skialpinistů. Sníh byl dostatečně tvrdý a nebořil se a šlo se příjemně. Bylo zajímavé, že čím jsme šli výš, tím sněhu ubývalo – bylo znát, že je země čím dál teplejší u vrcholu sopky. Nahoře už jsme občas šli bez sněhu čistě po sopečných kamenech, které byly dost teplé a bořily se víc než sníh.

Výšlap na Etnu

Samotný výšlap byl zážitek

Překvapilo nás, jak byla sopka aktivní – mysleli jsme si, že bude vybuchovat třeba 2x denně a ona chrlila sopečné kameny 2x za 15 minut 😀 Jednou dokonce vysoptila i rudou lávu. Tedy alespoň jeden kráter. Další dva krátery konstantně chrlily sirný dým, ke kterému jsme se jednou přiblížili a po nadechnutí už nikdy víc – v tom by se člověk hodně rychle udusil. Výhledy shora byly ale naprosto úchvatné! Dostali jsme se nad mraky, takže to na vrcholu vypadalo, jako když chodíme v nebi.

Nebe na Etně

No není to nebe?

Cesta dolu byla také úžasná – celou horu jsme sjeli na Kluski (plastových vaničkách na boty). Byly naprosto ideální podmínky na sjezd a byl to velký zážitek. Sjezd ve volném terénu, kde si člověk může jet úplně kam chce a nepotká žádné lidi, je nepopsatelně krásný! Sjeli jsme z 3200m až do 1500m, kde už přestal být sníh. Krátké video z nočního sjezdu zde:

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Zimní dobytí Etny

Je Etna lepší v zimě než v létě? Rozhodně!

Celý výlet rozhodně stál za to! Etna je velký zážitek a shodli jsme se na tom, že výstup nahoru je v zimě i lepší než v létě.
Jaké jsou hlavní výhody výstupu v zimě:
1) Možnost sjet si celou sopku dolů na Kluski (nebo čímkoliv jiném) je největší plus zimního výstupu
2) Nebylo nesnesitelné vedro (byla naopak zima, ale na to se dá obléci)
3) Sníh byl schůdnější než sopečné kameny a sněhová krajina byla okouzlující.

Výbuch Etny

Etna chrlila kameny každých 5-10 minut.

Pokud chcete ještě více nalákat – koukněte se na naše celé video z výstupu:

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Zimní dobytí Etny

Jak se na Etnu dostat?

Nejjednodušší je doletět do městečka Catania, kam létá levně Ryanair. My letěli z Prahy s jedním přestupem v Miláně. Zpáteční letenky (pouze s příručním zavazadlem) nás vyšly na zhruba 2000Kč. Dá se letět i do Palerma, ale to je na opačné straně ostrova.

 

Z letiště jezdí pravidelný autobus do centra města a z centra pak autobusy do vesniček na úpatí sopky. Dá se jet do Nicolosi, Ragalna, Trecastagni,Zafferana Etnea nebo i přímo ke spodní stanici lanovky k hotelu Rifugio Giovanni Sapienza. Mi zvolili autobus do Nicolosi.

 

Jízdní řády se dají najít na této webové stránce:
http://www.aziendasicilianatrasporti.it/

 

Je pouze v Italštině, ale spojení není problém najít i bez její znalosti (horní odkaz v menu – „linee e orari“). Pozor ale, že ne vždy jízdní řády přesně sedí, je dobré tam být s předstihem. Náš vyhledaný autobus jel o 30 minut dříve.

Kde pod Etnou spát?

Stanování pod Etnou na sněhu

Stanování na sněhu

My zvolili stan a až na štěkající psy to bylo super. Postavit se dá v podstatě úplně kdekoliv. Jednu noc jsme spali v lesíku asi 100 metrů od spodní stanice lanovky. Jen je dobré mít dobré karimatky a spacáky.

 

Druhá možnost je ubytování přímo u spodní stanice lanovky v hotelu Rifugio Giovanni Sapienza – http://www.rifugiosapienza.com, kde mají mimochodem i výborné občerstvení a wi-fi.

Jak dlouho trvá výstup?

Záleží, odkud vyrážíte. Čistý výšlap od spodní stanice lanovky a zpět se dá stihnout za jeden den. My dorazili autobusem do Nicolosi kolem 20:00 večer. Šli jsme ještě asi 3 hodiny, kde jsme přespali. Vstali jsme asi v 8:00 a šli celý den asi do 16:00 ke spodní stanici lanovky. Další den jsme vstali tak, abychom stíhali první jízdu lanovky v 9 :00.

 

Cesta na vrchol trvala asi 4 hodiny, kde jsme asi hodinu pobyli a dali se zpátky na sjezd. Ten nám trval necelé 2 hodiny a u spodní stanice lanovky jsme byli kolem 16:00 těsně před setměním. V restauraci jsme si dali občerstvení a už za tmy sjeli další část do 1500 m, kde už přestal být sníh a my si mohli postavit stan na suchu. Poslední den jsme ráno došli asi za 2 hodiny do Nicolosi na zpáteční autobus.

Výšlap na Etnu

Výšlap na Etnu

Co si sbalit s sebou?

1) Teplé oblečení – na vrcholu se teploty pohybují klidně kolem -15°C a také tam hodně fouká. Nicméně není to tak hrozné, protože se člověk zahřeje náročným výšlapem.
2) Pořádné boty do sněhu  čím větší podrážka, tím lepší. Báli jsme se, že se to bude hodně bořit, ale nebylo to zas tak strašné. Sněžnice jsou samozřejmě nejlepší, ale zaberou hodně místa v batohu. Dalo se to v pohodě i bez nich.
3) Pokud spíte ve stanu – teplý spacák a pořádnou karimatku na izolaci od sněhu.
4) Dobrou čelovku – stmívá se velice brzy a není dobré uvíznout v horách v noci bez světla.
5) Něco, na čem se dá sjet dolů – doporučujeme Klu-Ski, naprosto úžasní věc!
http://www.sportovnisvet.cz/kluski-vella-standard#1

6) Pokud si nevíte rady s výběrem vybavení, přečtěte si tyto články s tipy:

Sjezd z Etny dolů

Sjezd je naprosto úžasný

Nezapomenutelný zážitek!

Celý výlet byl opravdu úžasný zážitek! Vidět Etnu soptit takto z blízka a poté si jí celou sjet dolů opravdu stojí za to! Běžte do toho!

Pokud výlet na Etnu plánujete a máte jakékoliv dotazy, nebojte se zeptat, rádi s čímkoliv poradíme.

Byli jste také na Etně? Moc rádi uslyšíme i Vaše zážitky! Podělte se s námi o ně v komentářích.

Sledujte nás na Instagramu

Doporučeno z Hanibal.cz

Jak vybrat batoh - Přehledný návod, jak správně vybrat batoh na cestování. Jaké jsou druhy batohů, výhody, nevýhody, jak zkoušet a další tipy.

Tipy pro výběr stanu - Chystáte se stanovat a nevíte, jaký stan vybrat? V tomto článku se dozvíte o typech stanů, mýtech, pravdách a krocích výběru.

Jak vybrat pohorky - Správné boty jsou extrémně důležité! Nevíte si rady s výběrem? Přečtěte si tento článek, který Vám poradí!

Jaký spacák a karimatku - Dobrý spánek je klíčový pro regeneraci během cestování! Přečtěte si podrobný článek, který Vám poradí, jak vybrat kvalitní vybavení na spaní.

Tipy, triky a články na email:

Získávejte cestovatelské tipy, triky a články přímo na email!