Monthly Archives: Říjen 2017

  • 2

Perličky z projektů: Jak se spolubydlící podařilo vyplavit hotel

Kategorie: Historky z cest

Erasmus+, Italy, Amandola

Mezinárodní setkání a události jako např. Erasmus+ přinášejí dohromady lidi ze všech koutů Evropy i blízkého okolí. Každá národnost je jiná, mnohé máme společné, ale určitě nemůžeme lidi soudit podle toho, ze kterých zemí pocházejí. Některé stereotypy ale občas přeci jen platí.

Tahle příhoda se váže k jedné arménské dívce jménem Arpine. Myslím, že si každý zažil nějaké tzv. moc čistotné spolubydlící, které v koupelně trávily doslova hodinu ráno i hodinu večer a vám (a zbytku spolubydlících!) zbývalo stěží 5 minut na to vyčistit si zuby, abyste stihli následující program. Tak přesně taková byla Arpine. Tuto vlastnost navíc podtrhovala tím, že každý večer notnou chvíli kombinovala oblečení, účes a make-up k dokonalosti a důkladně se prohlížela v zrcadle. Jeden večer, poté co se dobrých 10 minut prohlížela v zrcadle, prohlásila: „No nejsem krásná?” A s významným pohledem se otočila na mě a zbytek spolubydlících.

K dokreslení obrázku, tenhle Erasmus+ projekt, byl tak trochu jak letní tábor. Program byl nabitý od brzkého rána do pozdního večera a na spánek mnoho času nezbývalo. Upřímně jsem byla ráda, že po skončení celodenního programu můžu zamířit nejkratší cestou do postele.

Jednou ráno, po té co jsem si musela čistit zuby na chodbě, se mě s podivem zeptala: A ty se jako vůbec nemaluješ?” Odpověděla jsem jí, že jen při speciálních příležitostech. No jo, ty máš kluka, tak už nemusíš.” Musela jsem se opravdu držet, abych se nezačala smát. S Matějem jsme se tomu později taky pořádně zasmáli 🙂

Arpine

Arpine

Večer nám oznámili, že nás ráno čeká bojovka. 40 hodin mimo základnu, povoleno je jen minimum věcí: spacák, čelovka, oblečení. Zakázáno je jídlo, peníze (včetně platebních karet), karimatka i mobil. Paráda, to zní jako perfektní dobrodružství! No, tedy jak pro koho. Arpine měla docela vyděšený výraz, když nám tohle oznámili.

Na takovou akci je potřeba se náležitě vyspat a tak si nastavuju budík na poslední chvíli, před snídaní. Rozespale se probouzím a sahám po batohu. Ježiši, co se mi vylilo, že to je mokré? S polootevřenýma očima slézám z postele. Sakra, proč je celá zem mokrá? Otevírám oči pořádně – a zjišťuju, že máme v pokoji doslova bazén. Bez přehánění 10 cm vody všude po pokoji! A z koupelny, kde se Arpine sprchuje, se dál valí voda. Okamžitě na ní klepu. Ta po 5 minutách vychází s nechápavým výrazem. „Co se děje?” – Jenom taková malá potopa. Zajímalo by mě, jak dlouho se musela sprchovat, aby něco takového způsobila. A hlavně, jak je možné, že si nevšimla, že jí voda přetéká? Navíc v takovém množství!

Mezitím přiběhli spolubydlící z patra pod námi – vyděšení, že jim docela pořádně kape ze stropu. Nikdo nedokázal udržet smích 😀 Tak se nám ta bojovka rozjela hezky už od rána 😀 Začali se sbíhat i ostatní, aby se na potopu podívali. Jedna z organizátorek přinesla kabelu plnou houbiček, kterou jsme po podlaze rozsypali. Hmm, to asi nebude fungovat. S mopem to šlo lépe, ale stejně to byla zábava docela na dlouho.

Potopa v pokoji, už celkem vysušená

Záplava houbiček

A jestli vás zajímá, jak Arpine přežila celou bojovku – přežila, sice přišla dost zničená, ale my si myslíme, že bylo rozhodně dobře, že něco takového mohla zažít. No na bojovky, se přece vzpomíná nejlíp, ne? 😉

Pokud vás zajímají Erasmus+ projekty, čtěte: Chcete cestovat po Evropě zadarmo? S projekty Erasmus+ a bez věkového omezení.

  • 2

Vlakem napříč Aljaškou

Štítky: 

Kategorie: Historky z cest

Vlak Aljaška

Představte si nedotčenou přírodu, na kilometry daleko ani památka po zásahu lidské ruky, hory, údolí, řeky, jezera a k tomu nádherné podzimní barvy. Přesně taková je cesta vlakem z Denali do Anchorage. Jen výjimečně spatříte nějaké obydlí, a pokud už ho spatříte, průvodčí vám představí příběh zdejších obyvatel.

 

Ačkoliv se 8 hodin cesty může zdát jako příliš dlouhá cesta, ve vlaku z Denali do Anchorage tahle doba uteče jako voda. Kde jinde máte tu možnost potkat se s místními, kteří mohou pouhým mávnutím zastavit vlak téměř kdekoliv na trati.

Místo, kde si všichni pomáhají

Tahle cesta byla další z nevšedních zážitků I ukázkou toho, jak jsou všichni obyvatelé Aljašky vstřícní a ochotní pomoci. Na tento vlak, jsme dle instrukcí z itineráře čekali na jednom z železničních přejezdů, asi 1,5 km od stanice. Vlak ale kupodivu nezastavil. Naštěstí nás tu čekalo víc a pomoc nám nabídla jedna Rodina, která hned zatelefonovala známému, aby pro nás přijel autem. Ve stejném okamžiku ale kolem projížděl ranger, kterého jsme zastavili a vysvětlili mu celou situaci. I přes to, že měl oficiálně zakázané kohokoli brát do auta (nutno podotknout, že Američané jsou ohledně zákonů opravdu striktní) ochotně nás svezl na stanici a my vlak nezmeškali.

„Celá cesta je minimálně nevšedním zážitkem. Průvodčí se totiž neprochází vlakem a nekontroluje lístky, je spíše vypravěčem příběhů. Vypravěčem příběhů o místních obyvatelích.“

Z Denali do Anchorage

Železniční trať z Denali do Anchorage je dlouhá 375 km. Po celou tu dobu je lemována nesčetnými potůčky, říčkami i jezery.  Kromě zastávky v městečkách Talkeetna a Wasilla nespatříte nic, než jen dokonalou divočinu. Já měla to štěstí a tuto trať jsem projížděla v období, kdy měly lesy nádherné podzimní barvy. Tu a tam jsme narazili na majestátně si vykračujícího losa, pyšnícího se impozantním parožím.

Losí rodinka, Denali

Losí rodinka, Denali

Na pospas divočině

V dnešní době si mnoho lidí nedokáže představit ani život na vesnici. A co teprve v dřevěné chatičce uprostřed lesů, bez vody, elektřiny a na míle daleko od veškeré civilizace! A přesto se takoví lidé najdou. Podél trati se nachází několik takových obydlí – obydlí, kam se nedá dostat jinak, než vlakem, který tuto trať projíždí v zimním období jednou týdně.

 

Pokud si tito obyvatelé přejí zastavit vlak, vyvěsí nedaleko před svou chatičkou prapor a vlak ví, že má zastavit. Někdy si přejí třeba jen poslat či vyzvednout balík. S železničním personálem se dobře znají a tak nemusejí za tyto služby nic platit. Pokud někdo z místních nastupuje do vlaku, průvodčí ho náležitě představí a pozve ostatní cestující na slovíčko s ní(m).

Železniční trať - Alaskan railways, nedaleko Denali

Železniční trať – Alaskan railways, nedaleko Denali

Rozhovor s domorodkyní

Jedna z chatiček patří I umělkyni Shanon. To bych to nebyla já, abych takového pozvání nevyužila a nešla si se Shanon popovídat. V obydlí, žije sama jen se svým psem, je to malířka a spisovatelka. Ve vlaku zároveň nabízela svoje knihy a obrazy.  Její běžný den se skládá z dlouhé vycházky s jejím čtyřnohým přítelem. Zároveň však musí naštípat dříví do kamen, uvařit a zajistit pro vodu. Po zbytek dne se věnuje psaní a malování. Jejím motivem není nic jiného než Aljaška.

 

Dalšími obyvateli, kteří zastavili vlak, byla rovnou celá rodina, která se na Aljašku přistěhovala v roce 1968 z jiné části USA. O životě v divočině prý nevěděli nic. Byli však unaveni městským životem a postupně se všechno naučili – od lovu, rybolovu až po výchovu tažných psů. Zdejší oblast je totiž loveckým rájem, řeky a potůčky jsou bohaté na lososy.

Aljaška nabízí krásné scenérie, Alaskan railways nedaleko Denali

Aljaška nabízí krásné scenérie, Denali

Do řeči jsem se dala také s Timem. Timovi bylo asi kolem 65 let. Byl se podívat za rodiči pomoct jim s opravou střechy (jeho tatínkovi bylo letos 90 let). Zima tu prý není tak hrozná, člověk se jen musí něčím zabavit. Často prý hraje šachy nebo se prochází na sněžnicích. Hodně místních se prý jednoduše sebere a listopad a prosinec jednoduše stráví někde v teplejších oblastech USA. Tedy hlavně ti starší – průměrný věk obyvatel Aljašky je 33 let! Mnoho lidí se na důchod prý odstěhuje úplně.

Zážitková jízda

Kromě toho, že máte tu jedinečnou možnost dát se do řeči s místními a dozvědět se něco více o životě na Aljašce, o další zážitky se postará i zbytek personálu celého vlaku. Jakmile jsme se totiž přiblížili k místu zvanému Hurricane bridge, přesunuli jsme se do posledního nákladního vagonu. Personál vlaku nám otevřel veškeré dveře vagonu přesně v momentě, kdy vlak krokem projíždí přes nejvyšší most na trati. A že to bylo pořádně vysoko!

Příjezd k Anchorage

Na příjezdu k Anchorage však tu a tam začínám vnímat průmyslové budovy a říkám si, jak těžký bude návrat do města, mezi davy lidí. Aljaška mě utvrdila v tom, že není náhodou, že si lidé v severských oblastech s minimální hustotou obyvatel pomáhají mnohem více než jinde. Nikde jsem nepotkala ochotnější a nápomocnější lidi než právě na Aljašce nebo ve finském Laponsku.

 

O Aljašce si také můžete přečíst:

 

Aljaška: Průvodce – vše, co potřebujete před cestou znát

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Vlakem napříč Aljaškou

  • 4

Dobrovolníkem v malajském pralese

Štítky: 

Kategorie: Ze světa

malajsie zapad slunce - Dobrovolníkem v malajském pralese

Nebyl to ani týden, co jsem se vrátila z Aljašky a už na mě čekalo další dobrodružství. Vypravila jsem se do Malajsie na marketingovou stáž, tedy alespoň jsem si to do příjezdu myslela. Ačkoliv jsem neměla konkrétní očekávání, to co mě tu potkalo, bylo daleko i od mých rámcových představ.

Jako na táboře

První překvapení na mě čekalo hned po příjezdu na ubytování. Věděla jsem, že budu bydlet s ostatními dobrovolníky v jednom domě. Ale ne v tak malinkém, 6 lidí na pokoji – páni! Dvoupatrové palandy, jak na táboře. No doufám, že si za nějakou chvilku zvyknu. Také se tu všude chodí bosky, což se týká nejen domu, ale i všech administrativních budov. Komfortu nepřidává ani fakt, že většina záchodů v Malajsii je tureckého typu. Nic jako teplá a studená voda tu neexistuje, ať už jde o kuchyň nebo sprchu, voda má pouze jednu teplotu. Protože je tu ale pořád kolem 30 °C, sprchovat se studenou – no spíše vlažnou vodou – nijak nevadí.

Deštný prales

Deštný prales

Výpravy do džungle

V rámci poznávání organizace jsem byla vhozena do kolotoče dětských táborů, pro žáky z mezinárodních škol. A tábory jsou přece super, outdoorové aktivity – no paráda! A co teprve deštný prales! Opravdu jsem se těšila na průzkum džungle i poznávání života místních obyvatel.

Musím říct, že hřebínek mi srazila hned první výprava do džungle. Ačkoliv se považuju za milovníka outdooru, extrémních závodů a přespávání v přírodě, tady jsem si přišla jak holka z města.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Dobrovolníkem v malajském pralese

S ostatními dobrovolníky jsme se měli vydat připravit stezku pro děti a jejich noční výpravu. Dostali jsme mačety a měli jsme se prosekávat pralesem. Prý tu stezku upravovali minulý týden. Tady jsem pochopila pravý význam slova džungle. S nadšením jsem pozorovala ostatní, jak nám vysvětlují, jak zacházet s mačetou. Když jsem jí konečně dostala do ruky, připadala jsem si jak Indiana Jones. Tomuhle říkám dobrodružná výprava! Asi jsem nikdy neviděla života plnější místo. Tolik zvuků, ptáků, cikád nebo opice přeskakujicí z liány na liánu! Byla jsem ohromena. A ta zeleň – vůbec nebylo jednoduché se někam prosekat! V životě bych však neřekla, že budou v takovém teple potřeba kalhoty. Záhy jsem pochopila, proč jsem si k tomu navíc měla obléct dvojité ponožky.

Pijavice!

Protože deštný prales dostál svého jména, dostali jsme se k velmi blátivé pasáži. A přesně tady žijí pijavice. Do příjezdu jsem měla jen matnou představu o tom, co to pijavice je. Když jsem se ale den před výpravou do pralesa ptala jedné z dobrovolnic, co se jí stalo, že má takovou krvácející ránu na noze, odpověděla mi, že to byly pijavice. Ukázala mi video – 5 bílých červů se jí dostalo do boty, a navzdory ponožce se jí zapily do jednoho místa a sály. Brrr! Nic hnusnějšího jsem neviděla. Mají v sobě prý látku, která ředí krev a všechny rány, pak hrozně dlouho krvácí.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Dobrovolníkem v malajském pralese

Matt, který už tu je 3. týden, si ze sebe sundal první pijavici. “Hmm, asi bych se taky měla zkontrolovat, jestli po mě nějaká neleze.” Měla jsem z nich panickou hrůzu. “Ježiši!” Mám ji na ruce! A na kalhotech! Začala jsem skákat, dupat a snažila jsem se je setřást. Do toho jsem hrozně nadávala! (Naštěstí v češtině, a tak mi nikdo nerozuměl :D)

Zatracení, hnusní červi! Sandra se otočila: “Přestaň je odhazovat na mě!”“Promiň, promiň” omlouvala jsem se a dál jsem se jich panicky snažila zbavovat. “Sakra! Ježiši!” Oni se mi snaží dostat pod ponožku! A vůbec nejdou sebrat! “Do háje!” Koukám, jak se mi ten hnusný červ dere do boty. Sandra už naštvaně: “Přestaň je házet mým směrem!” Já si v tu chvíli vůbec neuvědomovala, co dělám. Znovu jsem se začala omlouvat.

Nepřála jsem si nic jiného, než se co nejrychleji dostat z lesa!

Od tohoto okamžiku jsem přestala být použitelným členem týmu. Přála jsem si, ať tým co nejrychleji dostaví lávku přes koryto potoka a můžeme z tohohle místa vypadnout. Do konce cesty jsem nedělala nic jiného, než si neustále kontrolovala boty a shazovala pijavice! Ostatní je tolik neřešili. Když jsme se vrátili, Sandra měla na kalhotách tři obrovské krvavé fleky, pijavice se jí propili i přes ně! Mattovi, který si vzal kalhoty jen po kolena, stékaly po nohách čůrky krve. Odhodil několik obrovsky napitých pijavic. Brrr!

Tohle, že má být noční stezka pro děti zhruba z 6. třídy? Sami jsme se z cestičky 2x ztratili, a to byl bílý den. Vidím, že místní školy v přírodě jsou o dost drsnější než u nás.

Noční stezka džunglí?

Další den mi organizátoři oznámili, že mám za úkol jít jako doprovod na noční výpravu s dětmi. No to bude tedy něco, říkám si. “Hlavně před dětmi nevyšiluj, jako včera.” No to je mi pěkná rada. Celé odpoledne jsem se psychicky připravovala na noční pochod mezi krvelačnou havěť a tajně si přála, aby začalo pršet. V případě deště byl totiž připraven záložní program v kempu. K mé nesmírné radosti začalo pokapávat už kolem páté odpoledne a místo noční výpravy jsem s dětmi mohla vyrábět kontejnery na recyklovaný odpad.

Houby z pralesa

Houby z pralesa

Po krk ve vodě zatopenou jeskyní aneb ty děti jsou drsnější, než se zdají!

Dnes jsme měli navštívit jeskyně. Fajn, říkám si, konečně něco, co mě baví a nemusely by tam být pijavice. Naskládali nás na korbu pick-upu, včetně dětí a vyrazili jsme – bezpečnost veškerá žádná, ale to tu také nikdo neřeší. Dostali jsme helmy, čelovky a vyrazili jsme do hloubi jeskyně. Začali jsme kluzkým sestupem po vápencových terasách, kde bylo vody asi po kotníky. Děti statečně slézaly z terasy na terasu až jsme se dostaly do dómů, kde bylo několik stovek netopýrů. Páni, to byl randál! Dál už jsme se brodili bahnem, narazili jsme na škorpiony, pavouky, jeskyní pavouky a jednu obrovskou ropuchu. Děti to stále nechávalo v klidu. Když jsme se dostali do řeky, děti byly nadšené. Vysoká chodba se začala zmenšovat. Museli jsme se plazit po čtyřech. A kdyby jen to! Dostali jsme se do úseku, kde jsme si museli do vody kompletně lehnout a nohama napřed podplavat pod extrémně nízkým překlenutím. Následovalo několik dalších pasáží, kdy jsme byli po krk ve vodě a nad námi bylo pouze několik centimetrů prostoru.

25m slanění

25m slanění

Abych to shrnula: děti byly nadšené a já taky. Pořád mi zůstává rozum stát nad tím, že se tu něco takového provozuje pro děti, kterým je 12 – 13 let. Celou výpravu završilo 25m slanění z jeskyně. Několik dětí slanit odmítlo a tak to obešly dolů pěšky. Nikomu se nic nestalo, akorát nám jeskyňáři pustili batohy asi z 12m výšky na zem…

Pro začátek to byl pěkný týden plný akce! To jsem ještě netušila, že mě čeká setkání s domorodým kmenem Batek, o kterém je i další článek: Lidé džungle – kmen Batek.

 

Lidé džungle – kmen Batek

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Dobrovolníkem v malajském pralese

  • 7

Aljaška: Zajímavosti a extrémy

Štítky: 

Kategorie: Ze světa

Alaska Aurora features extremes 625x414 - Aljaška: Zajímavosti a extrémy

Když jsme se rozhodovali, kde strávíme další léto, mnoho jsme toho o Aljašce nevěděli. Jen to, že je tu krásná příroda, dokonalá divočina a minimum civilizace. Tato očekávání se do puntíku naplnila. Aljašku bych nazvala zemí, kde je všechno a nic zároveň. Zemí, kde jsou lidé na návštěvě ve zvířecí říši. Aljaška je drsná kráska, kterou není radno podceňovat.

Porovnání velikosti Aljašky vůči Evropě

Porovnání velikosti Aljašky vůči Evropě

Když si představíte, že na celé Aljašce žije něco málo přes 700 000 obyvatel, znamená to, že každý obyvatel Aljašky má pro sebe téměř 2,5 km², při její rozloze 1 717 856 km². Pro zajímavost v ČR je hustota zalidnění 133 obyvatel/km². Pokud jde o průměrný věk obyvatel, je Aljaška velice mladý stát. Medián je 33 let!

Země kde žije více mužů než žen

Téhle statistice se nelze dlouze divit. Zde je pár příkladů, proč tomu tak reálně může být: Zimy bývají dlouhé, temné a studené. Mnoho obyvatel ani dnes nemá doma tekoucí vodu. Veřejné sprchy a prádelny jsou tak na každém rohu a pitná voda se dá levně pořídit na čerpací stanici. Zkuste si představit, jak kruté musí být, vypravit se uprostřed noci v – 45 °C na venkovní suchou toaletu.

Počasí jako na houpačce aneb i v srpnu může dojít na zimní bundu

Počasí nás vskutku překvapilo. Obecně bylo celé léto větší teplo, než jsme očekávali. Celý červenec a půlku srpna bylo převážně na tričko, a to i v noci. U Healy (městečka kde bydlíme) se setkávají 3 klimatická pásma, a tak se tu jednoduše můžete přes poledne koupat v jezeru a ležet na pláži a k večeru si obléct zimní bundu či pláštěnku.

Aljaška, Denali Highway

Výlet na Denali Highway začátkem září

Obecně je tu počasí docela obtížně předvídatelné. Věřit místní předpovědi počasí je asi tak naivní, jako věřit, že vyhrajete ve sportce. Nejvíce nás ale překvapil drastický přechod z léta do podzimu, který proběhl v polovině srpna doslova přes noc! Jeden den, jsme na sobě měli tričko a druhý den, bundu s pláštěnkou a počasí už se od té doby nezlepšilo. Některé dny se připojil i silný vítr, který v této oblasti může dosahovat ryhlosti až 160 km/h.
Rekordní teplota, která byla v NP naměřena byla -81,6 °C.

Zákaz vyhazování losů z letadla!

Ano, i takovýto zákon můžete najít v Aljašském právním řádu. Jen by mě zajímalo, co se asi muselo stát, aby něco takového uzákonili. Po tom, co jsem se dozvěděla o tomto zákonu, už mě ani nepřekvapilo, že starostou městečka Talkeetna byl po 20 let kocour! Pokud nevěříte, věřte 🙂 zde je odkaz na Wikipedii.

Aljaška, Losí rodinka se často procházela kolem domu

Losí rodinka se často procházela přímo před domem

Denali – největší hora na světě?

Dalším extrémem je monumentální a překrásná hora Denali. Pokud máte to štěstí, můžete tuto velehoru spatřit např. již z Anchorage, které je vzdálené celých 214 km. Pokud počítáme výšku od úpatí k vrcholu, tak je Denali největší pevninská hora na světě. Úpatí hory se totiž nachází v pouhých 600 m. n. m. To z ní rozhodně nečiní horu pro začátečníky. Expedice k vrcholu trvá něco mezi 2 a 3 týdny a úspěšnost sahá lehce přes 50 %. Obtížnost výstupu přidává především počasí, ale i fakt že Denali leží téměř na polárním kruhu. (Všechny ostatní nejvyšší vrcholy světa jsou mnohem blíže rovníku). Samotný sestup už není tak hrozný – není třeba se aklimatizovat na nadmořskou výšku. Rekord pro “sestup” je přitom pouhých 11 hodin! Dotyčný si k tomu totiž vzal na pomoc lyže.

Pouze 31 % návštěvníků má to štěstí, že ji spatří na vlastní oči, protože se po zbytek času schovává mezi mraky. Když ale vysvitne sluníčko a mraky odejdou, je to neskutečná podívaná!

Východ slunce s výhledem na Denali ze stanu

Východ slunce s výhledem na Denali ze stanu

Divočina, divočina a zase divočina

Co je na Aljašce nádherné je právě nedotčená příroda. Když se podíváte na mapu, nenajdete mnoho silnic. v podstatě jen takový okruh, který začíná kolem Anchorage a míří směrem do Fairbanks a odtud zase na jih. Lidé jsou tu vskutku návštěvníky ve zvířecí říši. Po cestě do práce, tedy z domu na koňskou pastvinu, bylo výjimečné, abych nepotkala nějaké to zvíře. Ať už to byli sněžní zajíci (snowshoe hare), sovy, losi, mnoho druhů různého ptactva, veverky, svišti nebo dokonce rys.

Jelen karibu v NP Denali

Jelen karibu v NP Denali

Extrémě jednoduché stopování

Byli jsme překvapeni, jak jenoduché tu je stopovat, i když jsme toho předtím mnoho nenastopovali. Lidé tu jsou hrozně milí a ochotní. Nejednou se nám stalo, že to bylo hned první auto, které nám zastavilo! Dokonce jsme se svezli i limuzínou a průměrný čas čekání byl kolem 10 minut. Mnohokrát se nám také stalo, že nás lidé zavezli mnohem dál, než sami plánovali jet.

Když se poštěstí stopnout limuzínu

Když se poštěstí stopnout limuzínu

Vše je tak blízko a přitom daleko

Vzdálenosti tu klamou, ať už na mapě, či v přírodě. Do nejbližšího města se to může zdát kousek a přitom je to hodina cesty. Jednoduše tu vzdálenosti klamou, protože je tu tak málo lidmi vytvořených objektů a my nemáme s čím vzdálenost porovnat.

V NP Denali, losí parohy

V NP Denali, losí parohy

Půlnoční slunce

V době nejdelších dnů (kolem 21. června) tu téměř není tma. Slunce se jen lehce schová za horizont a hned zase vyjde. Je to nádherná podíváná, která vypadá jako 4 hodiny dlouhý západ/východ Slunce. Samozřejmě záleží na oblasti, kde se nacházíte. Na polárním kruhu, můžete pozorovat to, čemu se říká půlnoční slunce. S postupem léta začíná tmy přibývat, ale dny jsou stále velmi dlouhé. Koncem srpna byla noc dlouhá stále jen pár hodin. Zejména ze začátku, může být celodenní světlo matoucí. Zdálo se, že je teprve 9 večer a přitom byly 2 ráno. Půlnoční golf byl tak jednou z oblíbených atrakcí našeho resortu. Byli jsme rádi, že máme velice dobré rolety, což je vlastně vše co potřebujete. Skvělé je, že díky celodennímu světlu máte mhonem víc energie, a také se nemusíte bát, že zatmíte v divočině mezi medvědy. Kolikrát se nám přihodilo, že jsme se z pěšího výletu vrátili třeba o půlnoci.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Aljaška: Zajímavosti a extrémy

5.7.2017, Healy

Extrémní ceny

Přepočítávat na koruny se tu vskutku nic nedá. Ceny jsou tu vyšponované především díky tomu, že se takřka vše musí dovážet. Nejlevnější přitom nakoupíte v nákupních centrech v největších městech – Anchorage a Fairbanks. Jen pro srovnání: mimo letní turistickou sezonu pořídíte galon mléka (3,78l) v Healy (městečko zhruba o 1000 obyvatelích) za rovných 12 dolarů! Tedy zhruba 73 Kč/litr. Tyto vysoké ceny, ale zároveň kompenzuje nejvyšší minimální mzda spojených států, která je 9,80 dolaru za hodinu (zhruba 225 Kč/h).

A co dalšího nás překvapilo? Minimálně nevšedním zážitkem byly Eskymácké olympijské hry, kde soutěžící před zraky diváků stahovali tuleně z kůže nebo třeba to, že si místní mohou kdykoliv mávnutím ruky zastavit vlak.

 

O Aljašce si také můžete přečíst:

 

Aljaška: Průvodce – vše, co potřebujete před cestou znát

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Aljaška: Zajímavosti a extrémy

 

Také jste navštívili Aljašku? Potkali jste medvěda? Podělte se o vaše zážitky v komentářích.

  • 4

Jižní Korea: trochu jiný svět

Kategorie: Ze světa

Busan tower

Proč jsem se vlastně rozhodl jet na studijní pobyt zrovna do Jižní Koreje? Jeden z hlavních důvodů byl poznat odlišnou asijskou kulturu. Čekal jsem, že to jiné bude a taky že ano! Je tu spoustu věcí, které jsou od Evropy hodně odlišné. Pro místní je to naprosto normální, ale pro někoho, kdo nikdy v Asii nebyl, to může být velice překvapující. Zde je výčet pár věcí, které mě přišly nejzajímavější:

Hubení, malí a mladí

Všichni tu jsou hubení – člověk tady téměř nepotká tlustého člověka (a tím nemyslím vyloženě obézního, ale ani nikoho s lehkou nadváhou).

Také tu všichni vypadají mnohem mladší, než jsou. Je opravdu problém jakkoliv odhadnout věk. Někdy je těžké rozeznat i matku od dcery. Čtyřicetiletí vypadají na dvacet pět a dvaadvacetiletí na patnáct :D. Věk se tu navíc nepočítá od narození, ale od početí, takže všichni jsou vlastně o rok mladší, než říkají.

Průměrná výška tu je celkem o hodně menší, ale občas se najdou i dost vysocí Korejci. Ve všech restauracích jsou nízké stoly – nikdy pod ně nenacpu nohy. Mají také malé schody a úzké chodby. Jakože opravdu úzké. Dost Evropanů a hlavně Američanů by mělo problém.

Dva ohně, ale první holka a šmitec!

Koleje i hostely jsou striktně genderově oddělené! Platí přísný zákaz jakýchkoliv návštěv. Někoho tu prý našli se slečnou na pokoji a vyhodili ze školy! Kvůli tomu jsou tu naprosto všude takzvané motely, což jsou vlastně hodinové hotely. Nejvtipnější na tom je, že se téměř vždy jedná o manželskou postel a dva počítače. Aneb ideální rande – zapaříme si na počítači 😀

Podle pravidel musí student zapálit dva ohně, aby byl vyhozen, ale stačí si na pokoj přivést jednu holku!

Hodinové hotely

Hodinové hotely – manželská postel a dva počítače 😀

Jídlo

Korejci vůbec nejsou zvyklí si doma vařit. Chodí buď do restaurací, anebo si často dají nudle do mikrovlnky. Ostatně v téměř každém i prťavém obchůdku je mikrovlnka a stoleček, takže se jí přímo v obchodě. Na kolejích také není kuchyň ani lednice.

Skoro všechna jídla tu jsou pálivá. Já mám pálivé rád, ale co je moc, to je moc. Rád bych si taky dal něco nepálivého.

Jíst mořské plody je tu doslova zážitek – jsou opravdu vynikající! Naposledy nám přinesli krevety a mušle ještě živé, hýbající se na pánvi 🙂

Čerstvé mořské plody

Čerstvé mořské plody jsou na každém rohu 🙂

Zajímavý školní systém

V Česku je zvykem, že je potřeba získat alespoň 50% bodů z celkového počtu, aby člověk prošel. Tady to funguje úplně jinak – percentilovým systémem. Známky se nedávají podle přesně daného bodového systému, ale podle porovnání s ostatními studenty. Takže někdy může student dostat známku A i za méně než 50% a někdy třeba D za 90%.

Má to své výhody i nevýhody. Pokud studentovi jde o známku, tak může mít smůlu a mít ve třídě samé skvělé studenty a i za dobrou práci získá horší známku. Naopak velkou výhodou je, že pokud studentovi na známce tolik nezáleží, tak i s 10% projde a nebude z předmětu vyhozen. Vyhazuje se tady víceméně pouze na nedostatečnou docházku a neodevzdání úkolů.

Pro Korejce jsou ale známky velice důležité (mnohem důležitější, než pro nás). Proto tento systém zde funguje. V Česku by to bylo těžko představitelné. Spoustu lidí by to nemotivovalo se moc snažit.

Celkem nebezpečná doprava

Chodci tu nemají přednost na přechodu, na to není snadné si zvyknout a může to být nebezpečné.

Řidiči autobusů jezdí naprosto šíleně. Při své první cestě autobusem jsem 3x málem spadnul na zem.

Autobus Daejeon Jižní Korea

Jezdit autobusem je celkem kumšt.

Zajímavé technické vychytávky

Některé technické vychytávky jsou opravdu super – třeba vyhřívaný samo-splachovací záchod. Wi-fi signál je téměř všude. Mají hrající rádia v lampách veřejného osvětlení nebo fotobuňky na přechodech, které člověka varují, že přechází na červenou. Lidé si také občas nosí mini větráčky, které zapojí přes USB do mobilu 🙂

13 dalších zajímavostí:

  • Korejci obdivují cizince – klaní se, chtějí se fotit, pomáhají anebo nám dokonce i darovali jídlo.
  • Mimo univerzitu tu téměř nikdo neumí anglicky a všechno je psané v korejských znacích, takže domluva je opravdu často formou rukama – nohama.
  • Je tu všude celkově hodně zeleně a krásně pravidelně se o ní starají, ostřihávají a upravují.
  • Nemají tu žádné obchody se suvenýry. Jak jsou v Evropě na každém rohu, tak jsem to tady čekal taky, ale když jsem si chtěl koupit pohled z města, kam jsme jeli na výlet, tak jsem žádný v celém městě nenašel.
  • Téměř nikde nejsou odpadkové koše. Odpadky si všude musí člověk nosit s sebou.
  • Moc tu nemají eskalátory, běžně se chodí po schodištích. I třeba slušně dlouhých z metra.
  • Tak 5% lidí tu chodí s rouškou přes pusu. Nějaká epidemie nebo co? Ne, je to kvůli smogu a tzv. žlutého písku z Číny. Smog je jednou za čas opravdu i vidět na vlastní oči, reálně je krásně jasno, slunečno, bez mráčků. Ale Slunce není téměř vidět! Prostě taková smogová mlha.
  • Mají tu extrémně pohodlné meziměstské autobusy. V Česku by se do toho autobusu vešlo klidně 40 sedadel a tady jich je tak přibližně 20. Je to jak v business třídě v letadle.
  • Všude tu jsou nadzemní dráty. V Evropě to je zakázané, tady ne. Celé město je jedna velká pavučina.
  • Korejci jsou milovníci karaoke. Karaoke bary jsou naprosto, ale naprosto všude.
  • Státní zaměstnanci tady mají nadprůměrně vysoké platy. Například být učitelem je zde velice ceněné.
  • Všude mají venkovní posilovací stroje.
  • Hodně se tu řeší bezpečnost. Cedule se zákazy (často nadbytečné) jsou úplně všude a stejně to hodně lidí porušuje.
Bezpečnostní cedule v národním parku.

Bezpečnostní cedule kazí krásnou přírodu národního parku…

Doporučuji každému!

Každému, kdo ještě nebyl v Asii, to můžu jen a jen doporučit. Je to zážitek poznat v některých věcech velmi odlišnou kulturu.

  • 2

Eskymácké olympijské hry: Stahování tuleňů z kůže i neskutečné sportovní výkony

Štítky: 

Kategorie: Ze světa

Eskimo Olympics

Není nad to, se sem tam vydat třeba i stopem do neznáma. O Eskymácko-Indiánské olympiádě jsme se dozvěděli vlastně náhodou, když jsme se vydali na výlet stopem. Stopování na Aljašce funguje skvěle, a tak nám jako obvykle, po 5 minutách zastavilo auto. Tentokrát to byl pár ze Švýcarska, díky kterému jsme navštívili turistické centrum, kde nám Olympiádu doporučili.

Na eskymáckou olympiádu se sjíždí nejen obyvatelé ze všech severských vesniček celé Aljašky, ale i potomci původních obyvatel spojených států. Eskymácko-Indiánské olympijské hry však nejsou pouhou sportovní událostí, ale zároveň i festivalem eskymácké kultury. Mimo sportovních disciplín jsou každoročně představeny tradiční tance, hudba a dokonce tu volí i Miss Eskymo.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Eskymácké olympijské hry: Stahování tuleňů z kůže i neskutečné sportovní výkony

Disciplíny, ve kterých se soutěží vznikaly po staletí. Tyto tradiční disciplíny připravovaly eskymáky pro přežití v nelehkých podmínkách severské krajiny. Vyžadují sílu, vytrvalost i obratnost. Byl vskutku neskutečný zážitek takovou událost vidět a na veškeré dění ve sportovní hale jsme hleděli s otevřenou pusou. V čem se tedy soutěžilo?

Tah uchem

Asi jedna z nejpodivnějších disciplín, kterou jsme do té doby viděli. Tedy do té doby, než publiku vysvětlili, že tato tradice měla připravit eskymáky na chlad a tímto tedy trénovali odolnost uší proti mrazu.

Disciplína spočívala v tom, že naproti sobě seděli dva “sportovci” a každý z nich si kolem ucha nasadil provázek. Na povel se začali přetahovat. Kdo povolil jako první, prohrál. Na podobném principu fungovala i další disciplína.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Eskymácké olympijské hry: Stahování tuleňů z kůže i neskutečné sportovní výkony

Vzpírání ušima

Opět provázky kolem uší, ale tentokrát šlo o zvedání závaží ze země. Tak jako u předchozí disciplíny, bylo smyslem zvedání závaží posílit odolnost uší vůči chladu a připravit se tak lépe na zimu.

Kop vysoký – snožmo

Tato disciplína se nejvíce blížila tradičním sportovním aktivitám. Výkony sportovců přitom byly vskutku neuvěřitelné. Cílem bylo výskokem snožmo zasáhnout kožený balónek zavěšený ve vzduchu, dopadnout na obě nohy a udržet rovnováhu. Sportovci přitom byli schopni zasáhnout kožený míček i ve výšce, kam ani sami nebyli schopni dosáhnout ze země.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Eskymácké olympijské hry: Stahování tuleňů z kůže i neskutečné sportovní výkony

Stahování tuleňů z kůže

Tato disciplína byla mezi diváky nejočekávanější. I my jsme na ni trpělivě vyčkávali až do půlnoci! A také jsme z ní měli největší zážitek. Tohle bylo něco, co člověk nevidí každý den, ne-li jednou za život. Celou “akci” jsme sledovali s doslova otevřenou pusou. Na střed sportovní haly donesli 8 mrtvých tuleňů. Dle vylosovaného pořadí si dámy mohly vybrat svého tuleně. Divila jsem se proč si nejdříve rozebraly ty největší tuleně, ale záhy jsem pochopila. Každá soutěžící měla svůj tradiční “Ulu” nůž. Postupně se připravily na značky. Soutěž byla odstartována a začala “jatka”.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Eskymácké olympijské hry: Stahování tuleňů z kůže i neskutečné sportovní výkony

Soutěžící měli 2 kritéria: čas a preciznost – jednalo se o to, aby na kůži nezbylo maso. Bylo neskutečné tohle klání sledovat, první soutěžící byla se svým tuleněm hotová za 3 minuty! Neskutečný výkon! Poslední skončila soutěžící, která měla nejmenšího tuleně a zabralo jí to kolem 8 minut.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Eskymácké olympijské hry: Stahování tuleňů z kůže i neskutečné sportovní výkony

Jak chutná tulení maso?

Co jsme ale nečekali, bylo to, že pořadatelé po soutěži rozhodli tuleně rozdat mezi publikum. No a to bychom nebyli my, abychom nebyli zvědaví a organizátory nepoprosili také o kousek masa na vyzkoušení. Zápach masa byl silný, ale několik igelitových tašek jej zvládlo přebít.
Jelikož jsme se ale domů dostali až později a tou dobou jsme neměli internet, abychom zjistili jak se takové maso připravuje, bylo nejjednodušší maso “hodit” na pánev a připravit ho pouze na másle se solí (chtěli jsme zjistit jak to opravu chutná).
“Vůně” se linula celým domem a zaznamenali ji i všichni spolubydlící. Přirovnala bych to k mírně zkažené rybyně. Když bylo maso upečené, vypadalo to jako kus hovězího a už rozhodně tak nesmrdělo. No a na první ochutnání nám to nejvíce připomínalo játra. No vlastně i na druhé 🙂

Později jsme se dozvěděli, že se maso dá připravit na několik způsobů. Nejčastěji ho však eskymáci jí syrové nebo usušené. V původním jazyce totiž ESKIMO znamená – ten, co jí syrové maso.
Kromě sportovního klání jsme se staly svědky eskymácké módní přehlídky i volby Miss ESKIMO. Zapomeňte na přehlídku v plavkách. Eskymačky se představily v nazdobených kožešinách a rukavicích.

Miss Eskymo

Možná byste se divili, kdo byla vítězka této soutěže. My byli z počátku opravdu překvapení, když se na stupně vítězů “vyškrábala” korpulentní slečna. Záhy jsme ale pochopili, že Miss Eskymo není soutěží krásy, ale mimo toho i tradičních dovedností, znalostí jejich jazyka a veškerých tradic.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Eskymácké olympijské hry: Stahování tuleňů z kůže i neskutečné sportovní výkony

Nalukataq (Blanket Toss) – trampolína s lidským pohonem

Tato disciplína vznikla jako završení úspěšné velrybářské sezony. Samotná “deka”je totiž vyrobena ze starého potahu velrybářské lodě, který byl vyroben ze sešitých tuleních kůží. Nalukataq byla vůči publiku nejinteraktivnější disciplínou. K této disciplíně bylo totiž zapotřebí 52 dobrovolníků z publika, kteří se zapojili do “vyhazování” atleta do vzduchu. Samotná deka byla obšitá lanem, které tvořilo 52 madel za které publikum do rytmu tahalo. Jednalo se o několik lehkých tahů, kdy byl atlet neustále v kontaktu s “dekou” a posledním prudkým tahem, při kterém byl vyhozen do vzduchu – a to až do 9 metrů nad zemí!

Hodnotil se styl, předvedené figury a dopad zpět na obě nohy. Někteří soutěžící předváděli neskutečné výkony a výjimkou nebyla ani salta.
A my si tuhle soutěž užili přímo v centru dění, bylo opravdu krásné se do něčeho takového zapojit.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Eskymácké olympijské hry: Stahování tuleňů z kůže i neskutečné sportovní výkony

Přetahovaná o dřevěný kolík

Tato disciplína měla představovat trénink na rybolov holýma rukama. Soutěžící zaujali pozici bokem naproti sobě, ve které se o sebe zapřeli nohama a snažili se při přetahování o dřevěný kolík vyvést protivníka z rovnováhy.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Eskymácké olympijské hry: Stahování tuleňů z kůže i neskutečné sportovní výkony

Další disciplíny, které se odehrávali v jiné dny Eskymácko-Indiánské olympiády:

  • Pojídání velrybí kůže na čas
  • Krájení ryb (na čas a dle preciznosti)
  • 5 km závod o pochodeň – vítěz má tu čest zahájit příští EOH
  • Kop vysoký a další těžko představitelné disciplíny.

O přestávkách však nechyběly ani tradiční tance s hudbou na které také přizvali publikum. Ačkoliv nevím, zdali bych to nazvala doslova “tancem” a “hudbou” protože pohyby to byly zvláštní a hudební nástroje velice primitivní.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Eskymácké olympijské hry: Stahování tuleňů z kůže i neskutečné sportovní výkony

Z tohoto jediného dne jsme si odnesli jeden z největších zážitků z celého léta na Aljašce. A v čem byste si zasoutěžili vy?

 

O Aljašce si také můžete přečíst:

 

Aljaška: Průvodce – vše, co potřebujete před cestou znát

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Eskymácké olympijské hry: Stahování tuleňů z kůže i neskutečné sportovní výkony

Sledujte nás na Instagramu

Doporučeno z Hanibal.cz

Jak vybrat batoh - Přehledný návod, jak správně vybrat batoh na cestování. Jaké jsou druhy batohů, výhody, nevýhody, jak zkoušet a další tipy.

Tipy pro výběr stanu - Chystáte se stanovat a nevíte, jaký stan vybrat? V tomto článku se dozvíte o typech stanů, mýtech, pravdách a krocích výběru.

Jak vybrat pohorky - Správné boty jsou extrémně důležité! Nevíte si rady s výběrem? Přečtěte si tento článek, který Vám poradí!

Jaký spacák a karimatku - Dobrý spánek je klíčový pro regeneraci během cestování! Přečtěte si podrobný článek, který Vám poradí, jak vybrat kvalitní vybavení na spaní.

Tipy, triky a články na email:

Získávejte cestovatelské tipy, triky a články přímo na email!