Monthly Archives: Listopad 2016

  • 0

Pražský parkový survival: Sníh, bláto a zamrzlé přehazovačky

Kategorie: Outdoor

Pražský parkový survival

Tenhle závod mám moc ráda. Pravidelně se ho s Matějem účastníme už čtvrtým rokem. Každý rok je složen z několika disciplín, na které mají závodníci 5 a půl hodiny. Typicky je to klasický orientační běh, horské kolo, slanění, kajak a kolečkové brusle. Z předchozích zkušeností vím, že je pro mě velmi těžké stíhat limity a vlastně se mi v minulých letech nikdy nepodařilo posbírat všechna kontrolní stanoviště.

Letošní ročník byl ale specifický. Ještě den předem jsme kontrolovali počasí. Mělo být zataženo a kolem 3°C. Jaké to ale bylo ráno překvapení při pohledu z okna! Všude sníh, teplota lehce pod nulou.

Když jsme přijeli do Stříbrné Lhoty u Mníšku pod Brdy, dozvěděli jsme se, že brusle budou z letošního ročníku vynechány kvůli bezpečnosti. Ach jo, moje nejoblíbenější disciplína. Nicméně ani já nikdy předtím ve sněhu na inlinech jezdit nezkoušela 🙂

Místo bruslí nás tedy rovnou čeká orientační běh (asi 10km) se začátkem na kontrole č. 3, během kterého absolvujeme slanění a pak rovnou na kolo. Cyklo etapa má mít optimálním postupem zhruba 40km. Letos to vypadá na docela krátkou variantu závodu, říkám si. Že bych to konečně všechno stihla v limitu?

Připevňuji číslo, připravuji věci dle instrukcí a společně s Matějem diskutujeme možné postupy po jednotlivých stanovištích. Ani nevím, kam se ten čas poděl a už stojíme s mapou na startu. 2 minuty do startu. A je to tady! Startovní pole se rozbíhá do dvousměrů. Zdá se že téměř pokaždé jsou tu dvě varianty postupu a jen těžko se odhaduje, která je ta lepší.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Pražský parkový survival: Sníh, bláto a zamrzlé přehazovačky

Růžovou fixou jsem zde zakreslila moje postupy.

Svůj předem promyšlený postup na první kontrolu měním v poslední chvíli, což si vyčítám hned v prvním kopci. (Ano druhá varianta byla rychlejší). První kluci se už dávno ztratili v lese před námi, ale stále běžíme v hloučku několika lidí a první kontrolu tak nacházíme prakticky ihned. Na další stanoviště to “krosíme” lesem už v menší skupince. Ke srázu pod skálu s kontrolou č. 4 to j(e)de docela rychle. Mnoho lidí kolem sebe nevidím, zato slyším. Zní to spíš jako ovečky. Na pětce nás totiž čeká slanění a tak většina už běží v sedácích a někomu o sebe pěkně nahlas cinká osma s karabinou. No kdybych se náhodou ztratila, stačí běžet po sluchu 😀

Ze stanoviště slaňování už zpátky vybíhají ti rychlejší. Šplháme se zezadu na skálu za povzbuzování kolemjdoucích. Co ale dokáže nakopnout ještě víc, je informace od organizátorů, že jsem aktuálně 3. holka celkově a slečna za mnou je 4. Slanění je otázkou chvilky a běží se dál. Na šestku volím přímý postup z kopce dolů.

Tady to začíná být dobrodružné! Strmý svah, končící v potoce, se mi daří spíš sjet po zadku, nahoru se z koryta po rozbláceném svahu nemůžu dostat a chytám se všech větví kolem. Čeká mě další koryto, kde už u vody vidím hledanou kontrolu. V tu chvíli se ale maximálně  zhrozím a propadám panice, protože jsem někde po cestě musela ztratit průkazku! Co teď?!? Prvně se snažím “vygooglit” číslo na organizátory na stránkách závodu. Nic. Nemůžu čekat, že by tu snad jel internet. Číslo nemám, tak zkouším volat Matějovi, jestli nebyl chytřejší a nenapsal si ho. (Samozřejmě že mi nedochází, že je natištěné přímo na mapě.) Pro velký úspěch tu není ani signál a mobil bych mohla rovnou zahodit.

Snažím se uklidnit a rozmyslet, co budu dělat. Vracím se do prvního koryta. Hledám, kde by mohla být, nikde ji nevidím. Frustrovaná ztrátou už je mi jedno, že se brodím ledovou vodou, které jsem se do té doby úspěšně vyhýbala. Vracím se ke kontrole, kterou razím do mapy. Opět se vracím do prvního koryta a hledám ještě důkladněji. Touhle eskapádou ztrácím dobrých 10 – 15 minut. Dělá mi problém se znova namotivovat a běžet dal. Široko daleko nikdo a k sedmičce spíš dochazím. U kontroly ale potkávám kluky s cinkajícími sedáky i holčinu, která slaňovala hned za mnou. Ti tu asi museli pěkně zabloudit. S vidinou, že to třeba ještě nemusí být tak hrozné, dobíhám s tímhle hloučkem lidí do depa. Vysléct sedáky, přezout se na kolo a honem do sedla.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Pražský parkový survival: Sníh, bláto a zamrzlé přehazovačky

Růžová zde opět ukazuje moji cestu.

Čeká mě dlouhý postup po červené značce až na další kontrolu. Po cestě předjíždím několik dalších lidi, včetně Matěje, který má očividně nějaký technický problém. Vím, že mě tu čeká jeden úsek po lesní cestě. Že to bude náročné, je zjevné, ale že tam bude tolik příšerně kluzkých kořenů, jsem nečekala. Mokro a námraza umí svoje. Nedávám na stromy a proklínám nášlapné pedály. Naštěstí se mi tenhle úsek s pár zastávkami daří přejet bez pádu.

Naproti tomu je další stanoviště zábavným zpestřením. U rozcestníku totiž stojí 3 myslivci a jeden z nich se nabízí, že mi spraví blatník, protože mám prý slušně narozená záda. Mezitím se druhý ptá: ”Není to náhodou nezdravý jezdit takhle v zimě?” Odvětím: “No myslím, že ne”. On vzápětí: ”No aby to kolo nenastydlo.” čímž pobaví všechny kolem.

Dále mě čeká delší sjezd z kopce dolů po polozpevněné cestě, kde mě nebojácně předjíždí jedna ze soupeřek. V těchto podmínkách (mokro, sníh, bláto) je docela těžké odhadnout, kolik si můžu dovolit, aby byla rychlost maximální a já se nerozsekala. No ale když vidím, že to jde jinde, snažím se brzdit co nejméně.

Vzápětí dochází na mé další špatné rozhodnutí. V momentě, kdy se má přejíždět velká silnice, totiž vidím, jak se jedna ze soupeřek vrací ze směru, kterým jsem se chtěla vydat. Prý se to tam podjet bohužel nedá. Jedeme tedy do vzdálenější vesnice, kde podjezd značený je. Špatně jsem si ale zorientovala mapu a prodloužila si výjezd k altánu po louce.
Hmm, proč se mi šlape tak těžce? A proč sakra nejde přehodit? Už vidím, kde je problém a snažím se odstranit zmrzlý kus bahna z přehazovačky. Nejde to. Nezbývá než kolo do kopce místy tlačit. Stále však zkouším přecvakávat. Nic. Opisuju další stanoviště a po lesní cestě frčím dolů. V mokrých botech je mi docela zima. Prsty skoro necítím. To mě aspoň motivuje do toho na rovině o to víc šlápnout. Cesta se ale zhoršuje. Jak moc bych ocenila přední blatník! Bláto mi stříká všude! Do očí, na mapník, zpomalovat ale nehodlám. Z mapníku utírám bláto a oči přivírám co to jde.

Jedno špatné rozhodnutí střídá druhé. V Novém Kníně se opravuje most, přes který jsem chtěla jet a já na poněkolikáté hledám cestu městským bludištěm ke hřbitovu. Další neoptimální rozhodnutí je volba bezpečnější, zato delší objížďky po silnici, místo kratší přerušované turistické značky podél řeky. Zamrzlá přehazovačka mě doslova vytáčí a tak s nejtěžším převodem těžce ukrajuji metry kopce. U předposlední kontroly mi dochází trpělivost a do přehazovačky několikrát kopnu. Aha! Ono to funguje. Díky bohu další kopec můžu vyjet na prostředním disku. Už mi ale slušně dochází síly. Ani energetická tyčinka už moc nepomáhá. Já se takřka ploužím na kopec s posledním stanovištěm.

Tady ale pořádně ožívám! Nevím jak je to možné, ale holčina na kterou jsem měla určitě přes 5 minut ztrátu, přijíždí ve stejný moment ale z úplně jiného směru a mně je jasné, že to bude velmi těsný finish. Teď jde o hodně. To dokáže člověka vyhecovat. Vidím, že problém s přehazovačkou nemám sama a několikrát se předjíždíme, podle toho, koho to zrovna zlobí méně. Do města vjíždím první, ale ona po nějaké době vyjíždí z jiné ulice těsně přede mnou. Čeká nás už jen závěrečný kopec a rovinka k hospodě. Díky znovu zamrzlé přehazovačce musím kopec rvát na těžký převod a získávám tak slušný náskok. Stříbná Lhota se mi zdá nekonečná a vím, že nesmím ubrat. Nakonec dojíždím do cíle alespoň s tímhle malým vítězstvím na 2. místě v Akademickém mistrovství ČR.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Pražský parkový survival: Sníh, bláto a zamrzlé přehazovačky

Přiznám se, že doteď úplně nevím, co si o tom závodě myslet. Takovéhle podmínky ještě nikdy nebyly a navzdory tomu, že to byla kratší varianta, byl to docela náročný závod. A kdybych neztratila průkazku, poprala bych se o první místo? Vítězka byla pouhých 7 minut přede mnou. Kolik jsem reálně ztratila hledáním průkazky? To už se nikdy nedozvím. Ale vím, že příště si průkazku navážu na provázek a bovdeny si promažu silikonovým olejem.

Nakonec, když vidím jaký to celé mělo scénář, to vlastně dopadlo krásně a už teď se těším na další závod!

  • 1

Středozápad USA: 5 výletů pro dobrodružné povahy

Štítky: 

Kategorie: Tipy z cestování

Vrchol hory Middle Teton

Z USA jsme si za celé léto odvezli nesčetně krásných zážitků, ale z těchto míst jsme byli doslova nadšení! Myslím že každý, kdo má aspoň trošku dobrodružnou povahu, by tahle místa určitě neměl vynechat.

1)  Výstup na Middle Teton

Middle Teton je nevyšší horou národního parku Grand Teton, kterou lze zdolat bez vybavení. Měří bez mála 4000 m (3 903 m), ale převýšení na výstupu je zhruba jen poloviční (začíná se ve 2066 m). Pro výstup se dá zvolit jednodenní či vícedenní varianta. Ti, kteří si troufají horu zdolat během jediného dne, musí vyrazit na trať ještě s čelovkami kolem 4-5 hodiny ranní a většinou se vrací znovu za tmy. My zvolili vícedenní variantu se zacházkou na Amphitheater Lake. Jak už sám název napovídá, nechybí naprosto úchvatná ozvěna ani tábořištěm pár metrů od jezera. Večerní zvuky nedaleko stanu nám potvrdili, proč s sebou každý táborník musí nosit malý „bearbox“, neboli kontejner na jídlo, který izoluje pachy a měl by se pověsit na strom společně s ostatními věcmi zhruba 100 m od tábořiště, v případě že by se objevil medvěd.

No a medvěd se objevil! Tedy hned několik medvědů. Kolegové viděli brzy ráno, jak medvědí máma opodál shazuje svým medvíďatům šišky ze stromu. No a před námi se právě takové medvídě objevilo! Jen několik metrů od nás. Nevěděli jsme, jestli být nadšení nebo v obavách utíkat pryč (poučka je nepřibližovat se blíž jak 100 m). Toto pravidlo jsme v jeden moment porušili zhruba o 94 m. Já měla připravený bear sprey a hlídala, jestli se někde z okolí nepřiřítí máma. Matěj mezitím fotil, zvládli jsme rovných 805 fotek.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Středozápad USA: 5 výletů pro dobrodružné povahy

Nejzajímavější část samotného výstupu však začíná v sedle pod vrcholem hory. Stany, spacáky a další přebytečné věci je možné si příhodně odložit ve velkém bearboxu prvního tábořiště „Platform campsites“. Poslední možnost, kde nabrat vodu je z bystřiny u tábořiště s příhodným názvem „Meadows“ (louky). Od této chvíle začíná dlouhý šplh po balvanech vzhůru. Trasa má být značena kamennými mužíčky, které ale každou chvíli ztrácíme. K výhledu na jezero Icefloe je to necelé 3 km a 650 výškových metrů. Výhled je skvostný, ale představa, že posledních 350 m vzdálenostních má převýšení zhruba 300 m výškových, působí tak nějak lezecky. To se potvrzuje a poslední hodinu výšlapu je příhodnější náš pohyb vzhůru nazývat boulderingem nebo jednoduše lezením.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Středozápad USA: 5 výletů pro dobrodružné povahy

Z vrcholu je vskutku dechberoucí výhled. Tedy ne že by tu bylo tak málo kyslíku, ale zřejmě nic nemůže popsat ten pocit na vrcholu hory s nepředstavitelně krásným rozhledem. Však to znáte. Ani sestupem zpátky do sedla však nekončí tohle dobrodružství. K zahození totiž není ani následná koupel pod malinkým vodopádem vedle tábořiště. Je to sice ledová, ale naprosto osvěžující odměna po celodenním výšlapu. K tomu večeře pod hvězdami posetým nebem a usínání za šumění horské bystřiny… Co víc si člověk může přát  🙂

2)  Zkameněné písečné duny – The Wave, Arizona

Zdá se, že okolnosti mohou způsobit dobrodružství skoro z každého výletu. Proto máme poučení: nevydávat se kamkoliv, pokud nemáte dostatek času nebo si nejste 100 % jistí, že jste si s sebou zabalili všechny čelovky, které jste plánovali. V poušti to platí dvojnásob. Oblast The Wave se nachází pouhých 4.8 km od cesty, kde je možné zaparkovat auto. Tím pádem se necelé 3 hodiny do setmění mohou zdát naprosto dostatačující. Opak je ale pravdou.
Ke zkamenělým dunám vlastně nevede žádná oficiální stezka. Sem-tam občas vidíte nějaké ty kamenné mužíčky, kteří slouží jako značení, ale to je všechno. Jak jsme zjistili, po cestě je také nutné překonat lezecky laděné úseky a přelézt skalní hřeben na druhou stranu údolí. Všechna ta snaha stojí za to, útvary jsou to opět jen těžko popsatelné a překrásné. Navíc při západu slunce. Zlatavé světlo poskytuje to nejlepší pro fotografie!

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Středozápad USA: 5 výletů pro dobrodružné povahy

Se západem slunce se začíná i pomalu stmívat, moment pro návrat už jsme dávno zmeškali. Je čas vyndat čelovky a být 2x opatrnější abychom nešlápli na chřestýše či škorpiona, kteří tu podle cedulí běžně žijí. Čelovky, které jsme mysleli že máme s sebou, očividně zůstali v autě. Tím pádem jsme si museli ve čtyřech vystačit s jednou čelovkou, telefonem a navigací. To, že tu žijí chřestýši a škorpioni je děsivé i ve dne, natož v noci. A tak jsme se vydali přelézat kameny a hledat cestu zpět. Nápad následovat dobře schůdný a snadno prostupný vyschlý potok se zdálo být dobrým nápadem do doby, než jsme narazili na asi 9 metrů vysoký vodopád. Naštěstí jej bylo možno relativně dobře „obejít“ zprava. Ani poté se nám nechtělo do buše mezi pichlavé keříky, a tak jsme následovali potok i nadále. Frustrující bylo, že jsme se celou dobu naházeli jen asi 150-200 m od hlavní cesty, na kterou jsme se nemohli dostat, jelikož nás od ní dělil skalní masiv. Výsledkem byla bezpečná, ale téměř o 10 km delší cesta.

Návštěvu však rozhodně doporučujeme, stačí mít jen o trochu více času a permit, který lze získat na nejbližší stanici rangerů.

3)  Slotové kaňony, Grand Staircase-Escalante

Tohle určitě není nic pro objemnější američany. Nejužší místo kaňonu má jen 8 palců (něco přes 20 cm). Ne nadarmo se těmto kaňonům říká Disneyland pro dospělé. Prolézaní úzkými vodou vyhlazenými uličkami si užije téměř každý. Voda zde do červeného pískovce vymlela nepředstavitelné útvary. Kaňony Peek-A-Boo a Spooky Gulch si jednoduše zamilujete.

Dobrodružství začíná už samotnou odbočkou ze silnice na několik mil dlouhou prašnou cestu vedoucí pouští ke slotovým kaňonům. Velmi jsme zde ocenili klimatizaci a pohon na všechna 4 kola. Nevyplácí se podcenit ani pořádné zásoby vody, horko je zde doslova spalující. Právě o to je pobyt v kaňonu příjemnější, po většinu dne je zde totiž příjemný stín.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Středozápad USA: 5 výletů pro dobrodružné povahy

Ačkoliv se to nezdá, je třeba dát si také dobrý pozor na počasí. I když v této sluncem spalující krajině prší zřídkakdy, je zapotřebí mít na vědomí nebezpečí bleskových záplav. Půda je zde extrémně dehydratovaná. Voda tak rychle stéká do těchto kaňonů, přesto že prší třeba několik kilometrů vedle. Tzv. „flash floods“ by nechtěl zažít nikdo z nás. Pokud by povodňová vlna zastihla člověka v kaňonu, smrt je téměř jistá.

Slotové kaňony Utahu Vám ještě dobrodružněji může přiblížit film 127 hodin.

4)  Vodním kaňonem The Narrows, Zion National Park

Národní park Zion skrývá hned několik dobrodružných míst. Jako Zionské č. 1 volíme The Narrows. Jedná se o několik mil dlouhou stezku vedoucí ohromným kaňonem. Samo o sobě by to až tak speciální nebylo. Největší atrakcí je nutnost chůze řekou. Čím dál se dostáváme, tím více ubývá turistů v normální obuvi a ke konci už potkáváme jen ty, kteří nepodcenili přípravu a půjčili si neoprenové boty, ke kterým vyfasovali „štramácké“ dřevěné hole. Ano, i ty by se nám někdy v silnějším proudu hodily J The Narrows je ideální výlet na polední a odpolední hodiny, při kterých je studená řeka nejlepším osvěžením.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Středozápad USA: 5 výletů pro dobrodružné povahy

5) Angels Landing, Zion National Park

Pro ty, kdo mají rádi výšky a ferraty je Angels Landing trail tím pravým. Jedná se o velmi vysokou a poměrně úzkou skálu, tyčící se nad údolím, zajištěnou kovovými řetězy. Na vrcholu (a nejen tam) na návštěvníky čekají nenasytné veverky a „čipmankové“ kteří jsou tak ochočení, že si je bez problémů můžete pohladit. Pokud ucítí jídlo, nemají problém Vám vlézt klidně i do batohu. Některé veverky už jsou tak tlusté, že je očividné, proč jsou všude kolem cedulky, upozorňující na zákaz krmení.

yH5BAEAAAAALAAAAAABAAEAAAIBRAA7 - Středozápad USA: 5 výletů pro dobrodružné povahy

Zion je obecně velmi živým parkem, je tu spoustu vysoké zvěře, horských koz, veverek a dalších hlodavců, výjimkou nejsou ani obrovské tarantule. Je tu i několik dalších velmi oblíbených trailů, jako je The Subway (v překladu metro). Na povolení pro vstup na The Subway se čekají fronty den předem ráno už dobrou půl hodinu před otevřením stanice rangerů.

Takže hurá za dobrodružstvím na středozápad USA!

Sledujte nás na Instagramu

Doporučeno z Hanibal.cz

Jak vybrat batoh - Přehledný návod, jak správně vybrat batoh na cestování. Jaké jsou druhy batohů, výhody, nevýhody, jak zkoušet a další tipy.

Tipy pro výběr stanu - Chystáte se stanovat a nevíte, jaký stan vybrat? V tomto článku se dozvíte o typech stanů, mýtech, pravdách a krocích výběru.

Jak vybrat pohorky - Správné boty jsou extrémně důležité! Nevíte si rady s výběrem? Přečtěte si tento článek, který Vám poradí!

Jaký spacák a karimatku - Dobrý spánek je klíčový pro regeneraci během cestování! Přečtěte si podrobný článek, který Vám poradí, jak vybrat kvalitní vybavení na spaní.

Tipy, triky a články na email:

Získávejte cestovatelské tipy, triky a články přímo na email!